i

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Za tropickou minulostí Arktidy

 |  6. 4. 2017
 |  Vesmír 96, 220, 2017/4
 |  Seriál: Arktida, 3. díl (PředchozíNásledující)

Arktidu známe jako extrémně chladné prostředí. Nynější nadvláda zimy se sem vrátila z geologického pohledu „nedávno“, po stovkách milionů let teplejšího, dokonce i tropického klimatu. Důkazy nabízí geologická stavba souostroví Svalbard (Špicberky).

Arktida nastoupila cestu ke své nynější podobě před 42–40 miliony let, koncem eocénu, ve starších třetihorách. Právě tehdy vznikly v Arktidě první ledovce. Výsledkem čtyřiceti milionů let vývoje na Svalbardu je drsná polární příroda.

Dlouhé, do tmy pohroužené zimy, trvající od září do května, při nichž teplota běžně padá až k minus 16 stupňům Celsia, přerušují do tří měsíců vměstnané jaro, léto a podzim, kdy se rtuť teploměru pracně šplhá k metě plus 10 stupňů Celsia. Pod nulu však neklesá.

Kam oko dohlédne, rozprostírají se nad mořskou hladinou horské hřebeny i náhorní plošiny, mrazem rozervané skály, hluboké rokle i široká údolí, bělavé ledovce, modrá jezera a divoké řeky. V nezapadajícím letním Slunci se jinak fádní tundra zazelená a rozzáří bílými, žlutými, růžovými, červenými a dalšími barvami květin. Většinou jde o byliny, vysoké nanejvýš 30 centimetrů. I svalbardské dřeviny, čtyři druhy vrb a jeden druh břízy, jsou stromy jen s nadsázkou. Jejich kmínky totiž nepřekonají výšku 10 centimetrů. Na Svalbardu se před slunečním jasem do stínu stromů neschováme. V posledních letech měli čeští studenti geologických věd možnost poznat některá období dávné minulosti Svalbardu během výukově-výzkumných expedic Jihočeské univerzity a později i Masarykovy univerzity. Všechny výpravy nejdříve doletěly do Longyearbyenu, správního města celého souostroví. Odtud se expedice loděmi přesouvaly Isfjordenem a Billefjordenem do cílové zátoky Petuniabukty, kde obývaly dvě chaty. Během svých cest jsme poznali jen střípky z historie ostrovů, která podle datování hornin sahá až 1,7 miliardy let hluboko do minulosti. Přálo nám však štěstí, že tyto dějinné úseky, zapsané ve vrstvách hornin jako na stránkách knihy, představovaly v příběhu Svalbardu jedny z nejzajímavějších kapitol.

Kapitola první: Ve stínu širokých listů

Nyní vidíte 14 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie

O autorovi

Martin Hanáček

Martin Hanáček (*1982) studuje postgraduálně geologii v Ústavu geologických věd Masarykovy univerzity. Účastník pěti expedic na Svalbard. Odborné zájmy: hrubozrnné terestrické a mořské sedimenty, kvartérní zalednění, historická geologie celkově.
Hanáček Martin

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné