Genetika v roce 2030

Od počátku genetiky, za jejíhož zakladatele je považován G. J. Mendel, uplynulo už mnoho let a od té doby genetika výrazně pokročila. Dnes nám nestačí jen vědět, jak co funguje, snažíme se zasahovat a vytvářet nové. Nicméně genetika je nesmírně zajímavá věda, je to něco jako zkoumat manuál stavby a chování všech živých organismů. Díky genetickým poznatkům se dozvídáme spoustu informací nejen o sobě, ale i o světě kolem nás.

Myslím, že by v budoucnu bylo přínosné si nechat přečíst svoji genetickou informaci, protože bych zjistila, co jsem zdědila od svých předků, jestli se mám obávat dědičných onemocnění, či jaké je riziko, že moje děti mohou mít nějaké poruchy. Dokonce bych mohla zjistit, odkud moji předkové pocházeli. Vybrala jsem zde pár konkrétních příkladů, kdy by mohly poznatky z genetiky ovlivnit můj život.

Pokud bych dostala rakovinu tlustého střeva, což je nyní jeden z nejčastějších typů maligních nádorů, mohly by již existovat látky podporující apoptózu „neposlušných“ buněk. Francouzští vědci zjišťovali, nakolik mutace genu DCC ovlivní proces vzniku kolorektálního karcinomu. Ukázalo se, že myši, kterým byl gen DCC vyřazen z funkce, mají sklony ke spontánnímu vzniku mezitkáňových nádorů.

Nebo řekněme, že mi je 30 a chtěla bych mít děti, ale mám problémy s otěhotněním. S pomocí asistované reprodukce a genetiky bych mohla nejen mít zdravého potomka, ale mohla bych dokonce již před narozením odhalit, jestli bude mít vrozené vady, nebo jestli bude náchylný k depresím (což souvisí s genem pro oxytocinový receptor OXTR), nebo bude mít predispozice k nějakým chorobám, jako jsou rakovina prsu (gen BRCA1) či schizofrenie (gen dysbindin-1). Podle toho bych mohla přizpůsobit výchovu a snažit se těmto nemocem předejít, protože 80% šance rakoviny stále není 100 %, a věřím, že lze tento osud ovlivnit i vnějšími podmínkami.

Také bych po sekvenaci svého genomu mohla zjistit, jestli moje přílišná potřeba spánku není dána geneticky. Vědci z Texaské univerzity totiž objevili dva geny, které, jak věří, kontrolují REM a NREM fáze spánku. Myši s mutací genu Sik3 „naspaly“ o 50 % více NREM spánku než myši bez mutace. A myši s mutací genu NALCN mají mnohem méně spánku REM. Tato zjištění by mohla pomoci nejen mně, ale i spoustě lidí s poruchami spánku.

Genetika není využitelná jen v lékařství, ale díky GMO může zefektivnit také zemědělství. Dnes existují plodiny (zlatá rýže, GM kukuřice) geneticky upravené tak, aby byly výživnější nebo odolné proti škůdcům či nepříznivým klimatickým podmínkám. Zvýšení výživové hodnoty a výnosů z polí znamená zmenšení zemědělské plochy potřebné k uživení lidí na Zemi. To by mohlo pomoci trvale udržet rozvoj či vyřešit nedostatek jídla v rozvojových zemích.

Na druhou stranu je pravdou, že někdy je lepší nevědět, neboť to, co zjistím, mě může ovlivnit po zbytek života. Někteří lidé nápor pravdy nemusí snést, bude to pro ně spíše stres. Jiní naopak vědění toho, co je může potkat, uvítají a budou se snažit tomu předejít. Myslím, že jsem spíše druhý typ, ale jsem ráda, že existuje možnost rozhodnout se, jestli chci opravdu vědět všechno.

Když jsem se jako malá dívala na sci-fi filmy, kde vědci vyvíjeli organismy s podivuhodnými vlastnostmi, myslela jsem, že je to naprostý nesmysl. Ale v dnešní době, kdy stále častěji slýchám o pokrocích v genetice, vím, že to není tak nemožné, jak jsem si myslela. Vždyť je již možné získat genetickou informaci nenarozeného dítěte (při umělém oplodnění) a věřím, že za 14 let již budeme schopni pozměnit genom plodu tak, jak si budou rodiče přát. S tím jsou však neodmyslitelně spjaty i etické a morální problémy. Vyvstanou otázky typu: „V jakých případech a do jaké míry bychom měli zasahovat do genomu?“ nebo „Je správné hrát si takhle na Boha?“