Schvalování učebnic

Obrana před „nežádoucími vlivy“ se dnes neděje ani tak pomocí zákonů či zákroků státních institucí, ale spíše formou dlouhodobého „vyjednávání“, které vede ke stigmatizaci nežádoucích postojů a k jejich společenské diskreditaci.

V některých evropských státech je centralizované schvalování učebnic běžné, jiné se bez něj obejdou a delegují odpovědnost na učitele, jenž sám zvažuje závadnost či nevhodnost knih, které žákům vybírá. V ČR je schvalování učebnic řízeno státem, který tak má společně s didaktickou úrovní garantovat i „nezávadnost“ obsahu. Aby mohl nakladatel vyrobit kvalitní učebnici a pokrýt náklady, musí být schopen prodat jí relativně velké množství (tisíce kusů). Proto usiluje o získání schvalovací doložky Ministerstva školství. Bez ní sice učebnice vyjít může, ale školy na její nákup nesmějí použít dotace poskytované ministerstvem, takže je prakticky neprodejná. Těžiště schvalovacího řízení spočívá na dvou (či více) komplexních lektorských posudcích, jejichž autory vybírá referent Ministerstva školství z neveřejného seznamu recenzentů.

Na případné obtíže s udělením doložky autor i nakladatel myslí již ve fázi přípravy rukopisu, kdy kromě odborných kvalit textu pečlivě zvažují ideově problematická témata a sami se „preventivně“ mají obracet na instituce, jež doporučuje směrnice Ministerstva školství. Nejčastěji jde o Muzeum romské kultury, Ekumenickou radu církví, Českou biskupskou konferenci, Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK nebo Židovské muzeum. Jejich úkolem je zhodnotit, zda učebnice nepodporuje xenofobní postoje ke společenským menšinám a nevede k vytváření stereotypních představ o nich. Zástupci institucí však mívají někdy poněkud odlišnou představu a chápou recenzní řízení jako možnost, jak intervenovat ve prospěch menšiny či skupiny, kterou zastupují. Může se klidně stát, že ilustrační obrázek cimbálové kapely je na žádost recenzenta nahrazen kapelou cikánskou anebo že původně neutrální větu „Od vzniku Izraele v roce 1948 trvá napětí mezi ním a arabskými státy“ nahradí v učebnici dějepisu na žádost Židovského muzea text: „V den vzniku Státu Izrael v roce 1948 v souladu s rozhodnutím OSN byl nový stát napaden arabskými sousedy“ [zvýraznila LP]. Stát Izrael je tak legitimizován odkazem na autoritu OSN a za viníka konfliktu jsou označeny arabské státy.