Krajiny z druhé ruky

Kniha Krajiny z druhé ruky vyšla díky portálu Nakopni.Mě, respektive díky podpoře budoucích čtenářů. Taková možnost vydání dává autorům dobrou zpětnou vazbu a naopak příležitost spolupodílet se na vydání podobného „samizdatu“ zavazuje čtenářův zájem o úspěch projektu. Autorský kolektiv absolventů Zahradnické fakulty v Lednici a Technické univerzity v Mnichově doplňuje ilustrátorka T. Havránková, a kniha tak reprezentuje kromě oborového pohledu určitou generační výpověď dnešních třicátníků. Tematika krajiny je vskutku postmoderní – v češtině totiž název nevyznívá tak jednoznačně jako v angličtině, možná i proto, že mnohem zažitější jsou jiná slova; mohli bychom tak mluvit o krajině bazarové, použité či jeté, druhá ruka však svádí také k druhořadosti. Pozoruhodné a poněkud neobvyklé je zařazení tří recenzních textů přímo do knihy, recenzenti Barbara Vojvodíková, Václav Babka a Dagmar Petríková se tak stali spoluautory.

O čem tedy přesně kniha pojednává? Landartově pojatá obálka napovídá, že pohled bude netradiční. Postindustriální krajiny jsou předmětem odborného zájmu už nějaký ten pátek, ale jejich konverze (rozuměj přeměny) mají u nás v hledáčku spíš umělečtí fotografové – vzpomeňme zde iniciální Sudkovu Smutnou krajinu (1959, Kant 2004) s dovětkem Koudelkova Černého trojúhelníku (1994) nebo Letem českým světem 1898/1998. Kniha pojednává o konverzích a regeneraci postindustriálních ploch ve veřejná prostranství a hledá příklady nového života opuštěných areálů. Takových příkladů neindustriálního vy(u)žití by se našla i u nás pěkná řádka, nicméně autoři se inspirovali v Německu (Porúří, Lužice, Berlín a další příklady), kde je přece jen tradice delší a zkušenosti jsou hlubší. Kniha přináší „katalog“ šesti desítek realizací, a podvědomě tak můžeme konfrontovat přístupy v obou bývalých státech dnes sjednoceného Německa (a nakolik se Němcům podařilo přerušit indoktrinaci socialistického smýšlení setrvávajícího v dalších postkomunistických zemích).