Obří larvy trilobitů z Čech

Nadměrná velikost larev dávno vymřelých trilobitů má vysvětlení: způsob výživy a zeměpisnou šířku.

Dnešní mořští bezobratlí mají pozoruhodné životní cykly a jejich raná postembryonální stadia mohou žít naprosto jinak než dospělí jedinci. My jsme se zaměřili na studium dávno vymřelé skupiny mořských bezobratlých – na trilobity.

Ti po sobě zanechali díky svému odolnému exoskeletu velmi bohatý fosilní záznam od nejmenších larválních stadií až po dospělé jedince. Proto dnes máme poměrně dobrou představu i o tom, jak vypadal jejich postembryonální vývoj.

Nejranější postembryonální stadia trilobitů, které známe z fosilního záznamu, jsou označována jako stadia protaspidní (a obvykle se jim říká larvy). Jejich tělo je tvořeno hlavovým štítem, který může být v některých případech srostlý s několika dalšími články.

Protaspidní stadia druhu Hydrocephalus carens (A. první protaspidní stadium; b. druhé protaspidní stadium) a Eccaparadoxides pusillus (C. první protaspidní stadium; d. druhé protaspidní stadium). Měřítko = 0,5 mm.

Překvapivá velikost

Právě protaspidní stadia kambrických druhů Hydrocephalus carens (obr. 1A, B) a Eccaparadoxides pusillus (obr. 1C, D) se nám podařilo objevit během studia materiálu uloženého ve sbírkách Národního muzea a České geologické služby. Larvy jsou zachovány jako otisky trilobitích exoskeletů v jemnozrnných břidlicích buchavského souvrství a pocházejí z několika lokalit skryjsko-týřovické pánve na Křivoklátsku. Už na první pohled nás zaujaly svou neobvyklou velikostí. Zatímco protaspidi většiny kambrických trilobitů dosahovali velikosti okolo 0,2 až 0,6 mm (obr. 2), stadia těchto druhů byla více než dvojnásobná (0,9 mm u druhu E. pusillus) nebo dokonce čtyřnásobná (1,9 mm u druhu H. carens).