Pád socialistických celebrit

Kauza Hanzelky a Zikmunda (H & Z) představuje výmluvný příklad procesu postupného vytlačování tisíců osobností a jejich díla z veřejného prostoru a následně i z kulturního kánonu a kolektivní paměti.

Publikační zákaz knihy Cejlon: ráj bez andělů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky představoval zlomový moment kariéry obou cestovatelů. Na jeho příkladu lze ukázat rozmanité typy rozptýlení literární cenzury do různých institucionálních rovin na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Socialistické celebrity

Oba cestovatelé představovali v průběhu padesátých a šedesátých let výjimečný multimediální fenomén, který sice původně nevznikal jako cílený produkt propagandy, ale vládnoucí režim si jej nedlouho po návratu z jejich první africké cesty (1947–1950) přisvojil a umožnil jim zaujmout postavení, jež bychom s Pavlem Skopalem mohli označit jako pozici centrálně řízených celebrit. Jen v průběhu africké cesty natočili tři celovečerní filmy a deset filmů dokumentárních, napsali sedm set dva rozhlasových a dvě stě devadesát tři novinových reportáží a dále připravili již v průběhu své první expedice materiál pro cestopis Afrika snů a skutečností (1952), který dosáhl během pěti let čtyř reedic a souběžně vyšel i slovensky, německy, anglicky a rusky.