Jak si chobotnice přepisují RNA

Hlavonožci se vypořádali s nároky evoluce svérázným způsobem. Konzervovali svůj genom a naučili se rozsáhle přepisovat molekuly ribonukleových kyselin. Vděčí právě této zvláštnosti za svůj výkonný nervový systém?

Hlavonožci obývají moře od polárních krajů až po tropy. Někteří tak čelí teplotám nad 30 °C, jiní se naopak adaptovali na teploty pod bodem mrazu. Jejich životní styl predátora přitom klade vysoké nároky na nervový systém, jehož funkce jsou poplatné právě teplotám. Vědci proto celkem logicky předpokládali, že například geny regulující pohyb draslíkových iontů přes membrány nervových buněk se u hlavonožců měnily tak, aby zajistily dokonalé reakce v teplotách, jakým tito živočichové obvykle čelí. Když ale před časem porovnali jeden takový gen chobotnice rodu Pareledone žijící v antarktické zátoce McMurdo ve vodě „teplé“ –1,8 °C s genem chobotnice pobřežní (Octopus vulgaris) z korálových útesů Portorika, kde teplota vody dosahuje až 35 °C, zjistili, že se prakticky neliší.¹⁾

Proč nejsou jako zpomalený film?

Zdálo se neuvěřitelné, že by obě chobotnice mohly přežívat v diametrálně odlišném prostředí se stejnou genetickou výbavou. To se potvrdilo v dalších experimentech, kdy vědci vyrobili příslušný protein podle instrukce genů tropické a antarktické chobotnice. Obě molekuly pracovaly velmi dobře v tropických teplotách. Když však rtuť teploměru klesla k nule, pracovaly 60krát pomaleji. S takovým proteinem by se měly antarktické chobotnice pohybovat jako ve zpomaleném filmu. Ve skutečnosti jsou překvapivě čilé. Jak je to možné?