Někde mezi rychlou a pomalou vědou

Věda je v moderní době neodmyslitelnou součástí společenské dynamiky a také ji spoluutváří celá řada proměnných „ne-vědeckého“ charakteru. Zkoumáme-li vědecký provoz, musíme zohlednit historické kontexty, technologické prostředí i společenské podmínky, za nichž věda vzniká. Na pozadí různých „symptomů“ či „nemocí“ vědy lze poté vysledovat, jak do procesu vědeckého bádání vstupují zmiňované proměnné a jiné dobové a ideologické souvislosti.

Za jednu z nemocí vědy je dle několika výzkumů z anglofonních, ale i z dalších evropských zemí považován nárůst pracovní zátěže, stres, úzkost, uspěchanost, nedostatek času, vyčerpání, syndrom vyhoření.

Vědci zaznamenávají celkové „zrychlení“ akademického života, nespokojenost s pracovními podmínkami a s tím, že „toho máme pořád více“ (číst, psát, vyplňovat). Mnohdy trávíme více času nad reporty, administrativou a plánováním než nad samotným bádáním.

Příčin tohoto „zrychlení“ je řada: věda dnes ve většině disciplín znamená „velkou vědu“, ve které se ustavuje slepá logika ekonomicky měřitelné produktivity a růstu, důraz na vykazování výzkumu spíše než na jeho podstatu. Křečovitá posedlost málo jasnými pojmy jako je excelence, inovace a konkurenceschopnost ve vědních politikách a dramatické proměny publikační krajiny – vznik publikačních oligopolů, problém otevřeného přístupu – pak představují další zdroje celkové intenzifikace vědeckého života.

Postavu vědkyně či vědce solitéra bádající nad svým objektem nahradil vědecký tým, vědecký projekt, striktně daná evaluační a finanční struktura, opakované pokusy o rychlé propojení výzkumu s jeho aplikací a celým aparátem metrik, které do velké míry rozhodují, jak se dnes „účtuje“ vědecký výstup.

Mnoho empiricky podložených studií skutečně potvrzuje, že pryč je doba, kdy pověstná slonovinová věž, laboratoř či vědecký kabinet představovaly oázy neunáhlenosti, rozvahy, pomalé akumulace poznatků, dostatku času na psaní, čtení, debatování, přesvědčování, chybování, přepisování, přehodnocování, rozvádění, experimentování. Podobně jsou dle mnohých pryč doby, kdy byly univerzity a vědecké instituce klidnými místy „odpojenými“ od logiky růstu a sociálního zrychlení.