mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Někde mezi rychlou a pomalou vědou

 |  9. 1. 2017
 |  Vesmír 96, 52, 2017/1

Potřebuje náš akademický svět zpomalit? Je třeba začít kultivovat princip či dokonce etiku pomalosti? Nebo naše vědecké prostředí v jistém ohledu potřebuje naopak zrychlit?

Věda je v moderní době neodmyslitelnou součástí společenské dynamiky a také ji spoluutváří celá řada proměnných „ne-vědeckého“ charakteru. Zkoumáme-li vědecký provoz, musíme zohlednit historické kontexty, technologické prostředí i společenské podmínky, za nichž věda vzniká. Na pozadí různých „symptomů“ či „nemocí“ vědy lze poté vysledovat, jak do procesu vědeckého bádání vstupují zmiňované proměnné a jiné dobové a ideologické souvislosti.

Za jednu z nemocí vědy je dle několika výzkumů z anglofonních, ale i z dalších evropských zemí považován nárůst pracovní zátěže, stres, úzkost, uspěchanost, nedostatek času, vyčerpání, syndrom vyhoření.

Vědci zaznamenávají celkové „zrychlení“ akademického života, nespokojenost s pracovními podmínkami a s tím, že „toho máme pořád více“ (číst, psát, vyplňovat). Mnohdy trávíme více času nad reporty, administrativou a plánováním než nad samotným bádáním.

Příčin tohoto „zrychlení“ je řada: věda dnes ve většině disciplín znamená „velkou vědu“, ve které se ustavuje slepá logika ekonomicky měřitelné produktivity a růstu, důraz na vykazování výzkumu spíše než na jeho podstatu. Křečovitá posedlost málo jasnými pojmy jako je excelence, inovace a konkurenceschopnost ve vědních politikách a dramatické proměny publikační krajiny – vznik publikačních oligopolů, problém otevřeného přístupu – pak představují další zdroje celkové intenzifikace vědeckého života.

Postavu vědkyně či vědce solitéra bádající nad svým objektem nahradil vědecký tým, vědecký projekt, striktně daná evaluační a finanční struktura, opakované pokusy o rychlé propojení výzkumu s jeho aplikací a celým aparátem metrik, které do velké míry rozhodují, jak se dnes „účtuje“ vědecký výstup.

Mnoho empiricky podložených studií skutečně potvrzuje, že pryč je doba, kdy pověstná slonovinová věž, laboratoř či vědecký kabinet představovaly oázy neunáhlenosti, rozvahy, pomalé akumulace poznatků, dostatku času na psaní, čtení, debatování, přesvědčování, chybování, přepisování, přehodnocování, rozvádění, experimentování. Podobně jsou dle mnohých pryč doby, kdy byly univerzity a vědecké instituce klidnými místy „odpojenými“ od logiky růstu a sociálního zrychlení.

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Filip Vostal

Filip Vostal, Ph.D., (*1983) pracuje jako vědecký asistent ve Filosofickém ústavu AV ČR a přednáší na Anglo-americké univerzitě v Praze. V dubnu 2016 mu vyšla kniha Accelerating Academia: The Changing Structure of Academic Time v nakladatelství Palgrave Macmillan. V současnosti je řešitelem juniorského projektu Hledání ztraceného času: Epistemické implikace časového presu v současném českém akademickém prostředí, financovaného GA ČR. V roce 2016 obdržel Prémii Otta Wichterleho.
Vostal Filip

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...