DDT ochráncem lodí

1947:

Známý americký desinfekční prostředek, který prokázal svého času americké a všem spojeneckým armádám tak neocenitelné služby ochranou před epidemiemi, připojuje k svým už beztak skvělým výsledkům další úspěchy. Pokusy ukazují, že stačí určité množství DDT, přimíšené do ochranných lodních nátěrů, by dokonale uchránilo ponořené části lodí před zhoubným působením všech organismů z říše rostlinné i živočišné, které se usazují v obrovském množství na trupu a těžko musí být seškrabávány. Jeho působení trvá delší dobu, protože není rozpustný ve vodě. Zároveň přichází naděje, že malé množství DDT přidané do nástěnných barev zabrání mouchám, aby sedaly na zdi. Z takové zprávy budou mít jistě hospodyně celého světa radost.

h. (Vesmír 25, 104, 1947/5)

2017:

Insekticidní účinky DDT objevil v roce 1939 švýcarský chemik Paul Hermann Müller, o devět let později za to získal Nobelovu cenu. DDT za druhé světové války zabránilo mnoha epidemiím malárie, tyfu a dalších chorob, další miliony životů pomohlo spolu s dalšími opatřeními zachránit po válce v tropických oblastech. „Hospodyně celého světa“ se však neradovaly dlouho. V roce 1962 americká bioložka Rachel Carsonová ve slavné a nesmírně vlivné knize Silent Spring (Tiché jaro) popsala (a podle kritiků zveličila) nebezpečí, které DDT představuje pro ekosystémy. Následoval odpor veřejnosti, vzestup zeleného hnutí a zákazy DDT. V některých zemích se však v boji s malárií používá dodnes a WHO jeho aplikaci v interiérech v malárií postižených oblastech podporuje (dokud nebude k dispozici stejně levná a účinná alternativa).

-ov-