Vzdělávání jako silová disciplína
| 8. 9. 2016Vždy po parlamentních volbách všichni s napětím sledují, kdo a která politická uskupení převezmou tzv. silová ministerstva – finance, obranu, vnitro, průmysl. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je obvykle až poslední v řadě. Jako dlouholetého vysokoškolského pedagoga mne to dost irituje, protože právě tento resort rozhoduje o naší budoucnosti. Nejen díky tomu, že má v gesci vzdělávání na všech úrovních, ale významnou měrou ovlivňuje i dění v oblasti vědy a výzkumu.
Všichni, kteří působíme na vysokých školách, dobře známe Humboldtovu definici univerzity, jako „místa, kde univerzitní učitel už není více učitelem a student už není pouhým žákem. Student se totiž věnuje svému výzkumu a profesor na něj dohlíží a podporuje jej v jeho činnosti“. Jednoduchý princip, který se však stále příliš nedaří prosadit. Tím nechci říct, že by se tak vůbec nedělo, ale stále ztrácíme ve srovnání se zahraničními univerzitami, a to především s těmi nejlepšími.