Muzeum bratří Čapků

Různé čapkovské diskurzy se promítly do podoby dvou literárních muzeí, která nabízela odlišný pohled na Karla Čapka a na jeho místo v literárním kánonu. První z těchto institucí je Památník národního písemnictví (PNP), který vznikl v roce 1953, byl pověřen vytvořením oficiálního muzea české literatury a zároveň měl dohlížet nad ideovou a metodologickou správností literárních muzeí po celé republice. Druhé pak představuje Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, které v roce 1947 založila Společnost bratří Čapků (SBČ) – organizace pečující o odkaz obou autorů, která se ve svých stanovách hlásila k prvorepublikovým demokratickým ideálům.

Příklon KSČ k tzv. ostrému kurzu v boji proti reakci, který se prosadil na podzim 1948, se projevil mj. četnými výzvami k revizi kulturního dědictví. Tato změna oficiální kulturní politiky vymezující se vůči první republice, nemohla neovlivnit pohled na dílo Karla Čapka. Proklamativně byla zavržena ta část Čapkova díla, jež se těchto tradic dotýkala, z knihoven mizely například Hovory s T. G. Masarykem. Kromě politicky zaměřené publicistiky ale byly ostatní Čapkovy tituly v knihovnách běžně dostupné.