Zadrátováno

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Jako vstupní obra z do této části ať nám poslouží dva komentáře,¹⁾ které shrnují pokrok, potíže a perspektivy soudobých výpočetních technologií. Začněme od populárního Mooreova pravidla: „Rychlost procesorů (a od ní se odvíjející celková výpočetní mohutnost počítačů) se zdvojuje zhruba každé dva roky.“²⁾ Jinými slovy, počet tranzistorů – a tím i hustota – na (běžně dostupných) centrálních procesorových jednotkách (CPU) se každé dva roky zdvojnásobí. Od sedmdesátých let minulého století, kdy byl předpoklad vysloven, je trend patrný; Markov cituje optimistické výpočty teoretiků, kteří nevidí důvod, proč by to nemělo stejnou rychlostí pokračovat dalších 150 či dokonce 600 let. On sám však přichází s odhadem mnohem nižším – jen 10–20 let – a rozdíl vysvětluje technickými potížemi spojenými s výrobou integrovaných obvodů, jejich materiálním provedením a hlavně „zadrátováním“.