Jak si stojí žirafy?

V rámci etablovaných ochranářských organizací (např. IUCN, EAZA) můžeme pozorovat různou míru přístupu k daným taxonům (od toho aktivnějšího až po netečný). Žirafy mají to štěstí, že na jejich straně stojí entuziasmus a akčnost celé řady odborníků, od taxonomů a ekologů po velmi aktivní a zkušené ochranáře. Lze to velice dobře postřehnout na webových stránkách IUCN a Giraffe Conservation Foundation (viz níže). Jak již bylo ve Vesmíru zmíněno (Vesmír 87, 74, 2008/2), žirafy se v posledních letech dočkaly několika taxonomicko-fylogenetických přehodnocení (většina dříve vymezovaných poddruhů jsou jistě osobité evoluční jednotky řekněme na úrovni druhů) a výsledky byly potěšitelně zohledněny do ochranářských priorit. Zatímco žirafy kapské a angolské patří s hrochy a slony v rámci velkých savců k nejpočetnějším, ostatní žirafy jsou s počty od 300 kusů (žirafa západoafrická), přes 650 (ž. núbijská) po cca 1100 jedinců (žirafa zambijská, ž. Rothschildova) v ohroženosti někde kolem goril horských (880 jedinců). Při zohlednění faktu, že žirafy v poslední době vymřely už v 7 afrických zemích a od roku 1998 jejich stavy prořídly z přibližně 140 tisíc na 80 tisíc v roce 2012, lze doufat, že se ochrana žiraf šikovně protne s rozpoznáním jejich unikátnosti. K dosavadně geneticky studovaným taxonům se v minulém roce přidala žirafa zambijská, která je osobitá, evolučně vzniklá ze žirafy masajské, takže chybí prostudovat žirafy núbijské (podle morfologie by mohly být synonymní žirafě Rothschildově) a nestudované dílčí populace žirafy kordofanské.

http://www.giraffeconservation.org/posters.php, BMC Evolutionary Biology, 14, 219, 2014