Genová manipulace vyvolá lesbické chování; alespoň u hlístic

Hlístice oblá (Caenorhabditis elegans) je milimetrový až dvoumilimetrový červ živící se bakteriemi a patří k nejlépe prozkoumaným živočichům naší planety. Má přesně 302 neurony a mezi nimi několik tisíc spojů, není to tedy žádný mozkový gigant, přesto projevuje významné sociální emoce; v podmínkách dostatečného přísunu potravy a bezpečného prostředí žije samostatně, při nedostatku potravy či signálech ohrožení se sdružuje a krmí se skupinově. Jak píše Antonio Damasio v knize Hledání Spinozy (2004): V tomto chování je skryt velký počet sociálních pojmů: bezpečí dané množstvím, síla podmíněná spoluprací, utahování opasků, altruismus.

Sexuální život hlístice oblé sledují badatelé téměř s voyeurskou vášní a není divu: na jednoho samečka připadá běžně asi 500 hermafroditních samiček, které navíc o styk s ním evidentně nestojí. Přestože se při samooplození narodí jen 200 jedinců (při kopulačním oplození je jich až 1200), samičky si s pomocí matky přírody brání své panenství s nesmírnou urputností, jako by chtěly rigidně zachovat genetický kód a dosavadní poměr pohlaví v celém společenství. Ze samooplodnění se totiž samečkové hlístice oblé rodí jen zřídka, kdežto při kopulačním oplození je jich daleko více.

Pohlavní dimorfizmus se v nervovém systému projevuje především tím, že samičky mají zdvojenou genovou výbavu (XX), kdežto samečkové jen jednoduchou (X0), a dále tím, že samečkové mají v „mozku“ čtyři čichové neurony reagující na feromony hermafroditních samiček. Pokud jsou tyto neurony odstraněny před sexuálním dozráním, projevují samečci i nadále zájem o samičky; jejich sexuální orientace musí být tedy kódována také v dalších částech nervového systému. Pokud se manipuluje se samičími geny tak, že jsou změněny na samčí, nemění se stavba těla těchto samiček, ale změní se jejich sexuální orientace. Jsou pak sexuálně přitahovány hermafroditními samičkami, stávají se tedy „lesbickými“. (Curr. Biol., doi: 10.1016/j. cub.2007.09.011)