Od bakterie k člověku aneb Štafle pokroku
| 7. 4. 2016 | Vesmír 95, 197, 2016/4
| Seriál: Věčná vědecká klišé, 11. díl (Předchozí – Následující)
Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.
Každý z nás to v různých obměnách slýchá. Vesměs jde o představu žebříku přírody (scala naturae), která je s námi už od pozdní antiky, ne-li z dob dávnějších. Výraz nám vnucuje představu, že živáčky lze seřadit podle jakéhosi kritéria primitivnosti či pokročilosti. S příchodem evolučního myšlení – zejména od Lamarcka – se žebřík stává časovou osou, schodištěm pokroku, po kterém stoupá evoluce.
Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:
Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Glosy
O autorovi
Anton Markoš
Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré
pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval
sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own
designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).

Doporučujeme
Rostliny vyprávějí o lidech
Ondřej Vrtiška | 31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás 

Jan Černý | 31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci
Eduard Kejnovský | 31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...