Organismy

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

„Ve středoškolských učebnicích (a možná i jinde),“ píše mi čtenářka M. Barešová, „se stále objevuje tvrzení, že viry jsou nebuněčné organismy. Není pojem organismus v tomto případě příliš silné slovo? Můžeme organismem nazvat něco, co nemá buňku ani žádné organely, nemetabolizuje a vlastně se ani nerozmnožuje, ale je rozmnožováno hostitelskou buňkou?“ Plně souzním a souhlasím – avšak na věci se neshodnu ani s jedním z nejbližších kolegů – J. Lhotským (kniha Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů). J. Michálek věnuje otázce svůj spisek Corpus organicum, kde uvádí (s. 8): „Slovo organismus pochází z francouzštiny a důsledně je začal používat [na začátku 18. století] G. E. Stahl […], a to jako výslovný protiklad vůči mechanismu.“ Prostě bránili se novověké karteziánské vědě, která měla vše za mechanismus.