Aktuální číslo:

Bádání a věda jsou nezbytností

| 7. 4. 2016

| Vesmír 95, 223, 2016/4

Slýcháme-li varovné hlasy o krizi vzdělávání, pak nás musí zajímat zejména stav univerzit. Vždyť s úrovní jejich výuky (a pedagogů) stojí a padá i školství střední a základní. Proto postupně zveřejníme názory rektorů nejvýznamnějších českých univerzit.

Svou profesí jsem lékař a biochemik. Pokud bych se měl rozhodovat znovu, zvolil bych opět studium medicíny, stejně jako byl volil kroky, které mě dovedly do čela Univerzity Karlovy. Věřím totiž ve vědecké poznání a v lidi. V mé profesi jsou vzdělání, vědecký pokrok a důvěra mezi pacientem a lékařem to nejdůležitější. Proto se snažím, aby důvěra mezi lidmi a diskuse platily i ve vztahu k mým spolupracovníkům na půdě univerzity, potažmo v celé české vědě.

Moje cesta k medicíně začala před více než třiceti lety, kdy jsem jako student gymnázia docházel za primářem Chrzem do cytogenetických laboratoří a manikurními nůžtičkami jsem u něj stříhal chromozomy. Dnes jsou ony cytogenetické laboratoře v budově našeho ústavu, a když se podívám, co všechno se v nich odehrává, je to prostě neuvěřitelné – detailní zobrazení chromozomů, počítačové zpracování obrazu, automatizace… Před třiceti lety sice existovaly základní znalosti o DNA, RNA, ale kde byly znalosti o lidském genomu, proteomu?

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup

Jsem návštěvník

Chci si přečíst celé číslo

Přihlásit →

Odemknout článek (33 Kč) →

Odemknout číslo 2016/4 (84 Kč) →

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání

RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Tomáš Zima

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor Univerzity Karlovy v Praze, studoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou ukončil v roce 1990. Po skončení studia nastoupil do I. ústavu lékařské chemie a biochemie, kde se věnoval experimentální práci a výuce. Působil též na oddělení nefrologie a dialýzy I. interní kliniky. Na počátku roku 1999 přešel do nového Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, který dodnes vede. V roce 2001 se stal jedním z nejmladších profesorů v České republice. Získal specializaci z klinické biochemie, vnitřních nemocí a nefrologie. Od září 2005 byl sedm let děkanem 1. lékařské fakulty UK. Jeho odborná vědecká, pedagogická a manažerská práce byla oceněna řadou cen a uznání národních a mezinárodních společností. Je členem Učené společnosti ČR, členem České lékařské akademie, předsedou České konference rektorů. Kromě toho se podílí na řešení mnoha domácích i zahraničních grantových a výzkumných projektů. Bohatá je i jeho publikační a přednášková činnost. Od 1. 2. 2014 působí jako rektor Univerzity Karlovy v Praze a spolu s celou akademickou obcí UK realizuje vizi UK jako univerzity 21. století – univerzity prestižní, mezinárodní a s významnými úspěchy na poli vědy a výzkumu.

články autora