Stromuly a imunita rostlin

Stromuly jsou dlouhé a nápadné trubicovité výběžky plastidů, organel typických pro rostlinné buňky. Jejich objevení vedlo k zásadní změně představy o tvaru plastidů, původně považovaných za hladké, bochníčkovité útvary (viz např. Vesmír 92, 95, 2013/2 a Vesmír 92, 601, 2913/11).¹⁾ Podle nejnovějších hypotéz se stromuly plastidů uplatňují při vrozené imunitě rostlin a vznikají jako odpověď chloroplastů na tvorbu reaktivních forem kyslíku při fotosyntéze.²⁾

Imunita u rostlin se v mnohém liší od imunity živočichů (savců a dalších obratlovců) a z pochopitelných důvodů se o ní méně ví. Vyšší čili cévnaté rostliny se od obratlovců liší přisedlým způsobem života a modulární stavbou těla, což je spojeno s vysokou schopností růstu a regenerace, ale také s absencí specializovaných buněk imunitního systému. Častou obranou cévnatých rostlin proti patogenům (virům, bakteriím a houbám) je určitý typ programované buněčné smrti, zvaný hypersenzitivní reakce. Rostlinné buňky napadené patogenem při hypersenzitivní reakci rychle odumírají (na těle rostliny se tvoří tmavé skvrny z mrtvých buněk – léze) a patogen se nemůže dále šířit.

Programovaná buněčná smrt jiného typu, nejčastěji apoptóza (viz např. Vesmír 73, 550, 1994/10 a 73, 552, 1994/10), se vyskytuje i u obratlovců jako jeden z typů imunitní odpovědi. Hlavním zdrojem signálů navozujících apoptózu jsou mitochondrie. Reaktivní jsou ty formy kyslíku, které obsahují kyslíkový radikál (např. peroxid vodíku, H₂O₂), a jsou proto chemicky velmi aktivní. Vznikají ve velkém množství při fotosyntéze, zejména za stresových podmínek (např. při vysoké ozářenosti, viz Vesmír 94, 703, 2015/12), a poškozují samotný fotosyntetický aparát i další součásti rostlinných buněk.