mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Karotenoidy, práce všeho druhu

 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 703, 2015/12

Karotenoidy patří k podceňovaným biomolekulám, o nichž se ve škole dozvíme maximálně v souvislosti s mrkví. Tyto nenápadné molekuly nám však umožňují žít (a přežít) se světlem.

I když žlutá, oranžová a červená přírodní barviva nalezneme téměř ve všech živých organismech, karotenoidy umějí syntetizovat pouze rostliny a mikroorganismy. Živočichové nemají příslušné metabolické dráhy, a musí je tudíž přijímat v potravě.1) Nejviditelnější funkcí karotenoidů je pigmentace. Mnoho živočichů vděčí za své barvy právě jim. Velmi známým příkladem jsou mnozí korýši, jejichž červená barva je způsobena karotenoidem astaxanthinem. Tentýž karotenoid dává barvu peří plameňáků nebo lososímu masu. V rostlinné říši jsou karotenoidy hojnější a jsou zodpovědné za barvu mnoha plodů (například rajče, paprika, kukuřice…) i květů (například slunečnice). Pigmentace je ale jen jednou z mnoha jejich funkcí. Karotenoidy se často vážou na proteiny a ty jsou v mnoha případech bez nich nestabilní, protože karotenoidy jim vytvářejí „lešení“, zajišťující správné sbalení proteinu do požadované struktury. Karotenoidy jsou také účinné antioxidanty. Velmi ochotně se totiž zbavují elektronu, čímž redukují nebezpečné reaktivní oxidanty, které mohou vznikat v různých metabolických reakcích. Tyto pigmenty mají také zcela zásadní roli ve fotosyntéze, kde mají dvě v podstatě protichůdné funkce. Na jedné straně jsou schopny zachycovat sluneční světlo a předávat jeho energii chlorofylům nebo bakteriochlorofylům (tzv. světlosběrná funkce), na druhé straně jsou karotenoidy ochránci fotosyntetického aparátu v případech, kdy je světla víc, než jsou fotosyntetické organismy schopny zpracovat (fotoprotektivní funkce). Pro pochopení těchto dvou funkcí se ale nejprve musíme na karotenoidy podívat i očima fyziky.

Nyní vidíte 13 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biochemie

O autorovi

Tomáš Polívka

Prof. RNDr. Tomáš Polívka, Ph.D., (*1968) vystudoval optiku a optolektroniku na MFF UK. V letech 1997–2005 působil na katedře chemické fyziky na Lund University ve Švédsku. V současnosti v Ústavu fyziky PřF JU vede laboratoř femtosekundové spektroskopie. Zabývá se především studiem ultrarychlých dějů ve fotosyntéze a studiem dynamiky excitovaných stavů molekul.

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...