Aktuální číslo:

Devonský korálový útes na Hané

| 4. 2. 2016

| Vesmír 95, 104, 2016/2

Nedaleko Prostějova se v malebné hanácké krajině vypíná nejznámější hanácká „hora“ – Velký Kosíř (442 m n. m.). Na jeho východních svazích u obce Čelechovice na Hané se nachází světoznámá paleontologická lokalita s četnými nálezy devonských fosilií. V minulosti se zde na mnoha místech těžil vápenec a ještě dnes můžeme vrstvy studovat ve dvou lomech, které jsou chráněny jako národní přírodní památka. Dnes slouží jako primární zdroj poznání geologické stavby střední Moravy i vývoje života v paleozoiku.

Lomy Růžičkův i Státní patří k nejvýznamnějším geologickým a paleontologickým nalezištím České republiky. Vzhledem k poloze mezi Olomoucí a Prostějovem jsou vítaným turistickým cílem, který nabízí mnoho přírodovědných zajímavostí.

Státní lom je největší ze soustavy lomů založených v devonských vápencích. Dobře odkrytý profil stále přitahuje pozornost geologů, kteří zde pomocí speciálních měření potvrdili teorii o existenci významných globálních krizí života na Zemi v paleozoiku. Vrstevní sled střednědevonských vápenců (stupně eifel-givet) zde odráží důsledky jedné z těchto krizí označované jako kačácký event. Růžičkův lom je významný výskytem polohy „červených vrstev korálových“. Je mocná jen několik málo metrů a obsahuje bohatou faunu korálů, mechovek, stromatopor, měkkýšů, ramenonožců, lilijic a trilobitů. Tito zástupci nejrůznějších živočišných kmenů vytvořili a obývali devonský tropický korálový útes.

První rozpoznaný devon

Vápence se u Čelechovic těžily již od poloviny 18. století v řadě lomů nazvaných podle svých majitelů nebo skalníků, kteří v nich pracovali. Nejstarší zkameněliny byly nalezeny v okolí obce Kaple (dříve Rittberg), kde byl situován lom s názvem Královský důl. Nejdéle pokračovala těžba vápenců ve Státním lomu, kde se vápenec lámal pravděpodobně od r. 1902, a ještě r. 1971 je lom uváděn v literatuře jako činný.

Nejstarší zmínky o lokalitě Čelechovice pocházejí od generálmajora olomoucké pevnosti M. Kecka von Keck, který ji navštívil r. 1840 s profesorem mineralogie na univerzitě ve Vratislavi Ernstem Friedrichem Glockerem. Ve vrstvách vápenců a slínů, které označili jako „drobové vápence“, nalezli zkameněliny.