Rozezvučený slovník

Ačkoliv se nám to v dospělosti v praktickém životě hodí málokdy, pamatujeme si z dětství zcela přesně, jak odpovědět na stále se opakující otázky „Jak dělá pejsek?“, „Jak dělá kravička?“ apod. Dospělí nás naučí, že pejsek dělá haf a kravička dělá bú, tedy bučí. Později možná s údivem zjistíme, že český pejsek dělá něco jiného než třeba anglický (české haf versus anglické woof). Podrobnější výzkum jazykových souvislostí kolem zvuků zvířat nás však může udivit ještě víc. Kravička totiž ve skutečnosti nevydává zvuk bú, ale zvuk, který lidskému uchu jen velice silně připomíná právě sled hlásek b-ú. V připravovaném výkladovém slovníku současné češtiny je tato skutečnost zohledňována a sloveso bučet je vyloženo takto: „vydávat táhlý, temný zvuk znějící jako bú“.

A co zvuky, které nevydávají zvířata, např. cvakat nebo cinkat? V jejich výkladu se může objevit, jak citoslovce (cvakat „vydávat zvuk znějící jako cvak“), tak podrobnější charakterizace zvuku (cinkat „vydávat jasné, zvonivé zvuky“). Ale jaký je například zvuk crčení vody z kohoutku? V Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971) si poradili takto: crčeti „vydávat při tečení zvláštní zvuk“. Zkoušíte-li si zvuk crčení nyní sami nějak lépe vystihnout, možná začínáte chápat, proč by mnohý slovníkář někdy nejraději naplnil slovník zvukovými ukázkami, obrázky či videi. V některých nových elektronických slovnících se takovéto ukázky někdy k výkladu přidávají, potřeba jazykového popisu však zůstává.

Situace, kterou slovesa zvuku popisují, může být navíc viděna ze dvou úhlů pohledu. Když uslyšíme rachot u dveří, můžeme říct někdo rachotí klíčem v zámku i klíč rachotí v zámku. Slovníkář tuto skutečnost neopomíjí a u slovesa rachotit zachycuje dva významy „vydávat pronikavý hřmotivý, dunivý zvuk“ a „nějakým nástrojem způsobovat pronikavý hřmotivý, dunivý zvuk“.

Ve slovníku to zkrátka bečí, bučí, cvrká, bouchá, cinká, cvaká, duní, rachotí, … a slovníkáři dělají, co mohou, aby tato džungle zvuků byla co nejautentičtější.