Zemědělské hospodaření a možnosti ochrany prostředí očima úředníků, zemědělců a studentů – zkušenosti z projektu LaPlaNt

Z praxe víme, jak obtížná je harmonizace zájmů zemědělské výroby a cílů ochrany vod, půdy a životního prostředí. Projekt LaPlaNt byl zaměřen na analýzu možností souladu konkurenceschopného zemědělství a udržitelného stavu životního prostředí v České republice s inspirací z Norska. Prostředkem pro analýzu možností se stala diskuse na pořádaných odborných seminářích a dotazníkové šetření. Na seminářích jsme vysvětlovali, jaký vliv má způsob využití území v různých půdních podmínkách na množství a kvalitu vod (např. povodně, sucho, eutrofizace vod aj.), erozi a kvalitu půdy i výnosy zemědělských plodin, jak mohou tyto procesy ovlivňovat biologickou rozmanitost a jak naopak ona může působit ve prospěch zájmů zemědělství, vodního hospodářství a kvality života. Hlavně nás ale zajímalo, jak hodnotí zemědělci, úředníci veřejné správy a studenti stávající způsoby zemědělského hospodaření v ČR v souvislosti s ochranou vody, půdy a přírody. Jinými slovy, jak jsou zástupci těchto skupin vnímány různé ekosystémové služby (tj. užitky poskytované společnosti přírodou) a jejich případná směna, resp. kompromisní řešení (trade-off). Pro hodnocení postojů k vazbám mezi zemědělstvím a ekosystémovými službami byly sestaveny dotazníky s 25 otázkami či tvrzeními od obecněji formulovaných po odborná témata. Respondenti uváděli své charakteristiky; zemědělci např. průměrnou velikost půdního bloku, průměrný sklon svahů pozemků, podíl půdy v nájmu, úředníci potom věk, pohlaví a profesní specializaci a studenti věk (13–18 let), pohlaví, typ bydliště (vesnice/město) a typ školy. Vyhodnocení jsme provedli pomocí zobecněných log-lineárních modelů, které umožní testovat interakci více nezávislých faktorů a jejich vazby na závislé proměnné. Od respondentů byly získány vyplněné dotazníky, které jsme vyhodnotili a poté jsme s výsledky konfrontovali zástupce respondentů na semináři v Jihlavě v květnu 2016. Jihlavský workshop také umožnil reprezentantům dotazovaných skupin vyjádřit se k postojům ostatních, což bylo účastníky semináře vnímáno pozitivně jako efektivní prostředek komunikace. Za studenty byli na seminář pozváni učitelé.

Z odpovědí na dotazníky vyplynulo, že zemědělci, úředníci i studenti zaujímají podobné, tj. souhlasné postoje v obecných otázkách, jako jsou důležitost ochrany životního prostředí, kvality vody a dobrého stavu přírodního prostředí jako veřejného zájmu. Zemědělci (34 odpovědí z 97 dotázaných) shledávali stav zemědělské krajiny v ČR jako přijatelný na rozdíl od úředníků, kteří z téměř 80 % nesouhlasili. Kladné postoje napříč skupinami respondentů byly nalezeny také pro role mokřadů, mezí, remízků či zatravněných pásů z hledisek zvyšování retence vody v krajině, zlepšování její kvality a protierozní ochrany půdy. Pro úspěšnou realizaci těchto opatření je dle zemědělců i úředníků klíčové řešení vlastnických/nájemních vztahů na předmětných parcelách a vhodné nastavení dotací. Pěstování plodin pro nepotravinářské účely shledávali problematickým vzhledem k ochraně životního prostředí zejména úředníci, ale také někteří zemědělci. Podobné postoje měli zemědělci (ano 67 %) i úředníci (ano 65 %) k rekonstrukcím či opodstatněným eliminacím drenážních systémů (meliorací) z hlediska optimalizace vodního režimu krajiny a zlepšení kvality vod. Byl potvrzen předpoklad, že se zvětšující se výměrou půdních bloků klesá (statisticky významně; p < 0,05) povědomí zemědělců o vlivech zemědělství na životní prostředí. Respondenti s menší velikostí půdních bloků (do 10 ha) si uvědomovali některé negativní důsledky intenzivního zemědělství vzhledem k životnímu prostředí více než ti s velikostí půdních bloků 15 ha a více. Zemědělcům vadily na státní správě malé zkušenosti z praxe, zejména při návrzích některých opatření na zemědělské půdě pro ochranu půdy a vody, nastavení dotací či jejich kontrola. S tímto postojem byl vyjádřen souhlas ze strany učitelů.

Dotázaní studenti (kraj Vysočina, celkem 967) vnímali vliv zemědělské činnosti na životní prostředí a vyjádřili potřebu zavést opatření, která by zmírnila její negativní dopady. Šetření prokázalo významný rozdíl (p < 0,05 a p < 0,01) mezi chlapci a dívkami ve vztahu k ekosystémovým službám a obzvláště k otázkám týkajícím se vzdělávání v oblasti životního prostředí a zapojení do dobrovolných přírodovědných aktivit; dívky prokázaly vyšší environmentální gramotnost. Jiné faktory (věk, typ bydliště, úroveň vzdělání) byly neprůkazné. Studenti vykázali zájem o rozsáhlejší vzdělávání v oblasti životního prostředí včetně mimoškolních aktivit, které by zlepšily jejich povědomí o otázkách vlivu zemědělského hospodaření na životního prostředí.

U respondentů veřejné správy (102 odpovědí z 367) nebyly prokázány vazby na žádné vysvětlující faktory. Jedná se o důsledek odpovídajícího vzdělání a realizované praxe respondentů. Úředníci jako překážku realizace legislativních i nelegislativních opatření pro zlepšení stavu půdy, krajiny a zvýšení biodiverzity uváděli roztříštěné kompetence mezi jednotlivými ministerstvy, zejména pak mezi MŽP a MZe, a nedostatečné nastavení standardů DZES (Dobrý zemědělský a environmentální stav), včetně kontrol jejich plnění v praxi, a opět problém vlastnických vztahů k půdě.

Při vzájemné diskusi byla na jihlavském semináři otevřena otázka společného vzdělávání zemědělsky hospodařících subjektů a úředníků veřejné správy. I přesto, že existují různé vzdělávací mechanismy pro obě skupiny respondentů, neexistuje v ČR společná školicí platforma, umožňující vzájemný vhled do společně řešené problematiky. S tím úzce souvisí i nedostatečné praktické obeznámení úředníků se zemědělským hospodařením a jeho vlivem na životní prostředí. Důsledkem je pak spíše represivní přístup při řešení zjištěných nedostatků.

Během řešení projektu a na základě zkušeností kolegů z NIBIO jsme si uvědomili, že zemědělci, veřejná správa, stejně tak i studenti a pedagogičtí pracovníci jsou významnými a neopominutelnými subjekty v procesu optimalizace hospodaření v krajině z pohledu udržitelného způsobu života. Tato optimalizace nutně zahrnuje kompromisní nastavení ekonomicky efektivního zemědělství, ochranu půdy, množství i kvality vod a udržení biodiverzity. Možnosti a prostředky dosažení dílčích cílů těchto i jiných stakeholderů jsou odlišné, nicméně bez vzájemného respektu a podpory nebude cílů dosaženo v požadované kvalitě a současně nebude dosaženo dílčí ani vzájemné spokojenosti. Je tedy zřejmé, že opatření pro ochranu půdy, vody, zachování biodiverzity a dalších mimoprodukčních funkcí v zemědělské krajině nebudou fungovat, pokud tato opatření nebudou akceptována zemědělci jako opodstatněná a zemědělci i úředníci veřejné správy se alespoň do určité míry neztotožní s jejich potřebností. Norsko má sice kolem 3 % zemědělské půdy vzhledem ke své rozloze, nicméně disponuje důkladně propracovaným systémem ochranného zpracování půdy a podpory biotechnických opatření proti urychlenému odtoku vody a zhoršování její kvality. Zásadní a podnětná je zde rovněž desítky let prosazovaná a napříč společností akceptovaná a vyžadovaná multifunkční role zemědělství.

Jedním z konkrétních prostředků, jak docílit výše zmíněné optimalizace, je proces komplexních pozemkových úprav (PÚ) a v rámci něj vhodný návrh a realizace tzv. plánu společných zařízení. To jsou, vedle sítě cest, opatření na podporu protierozní a protipovodňové ochrany i zvýšení retence vody a zlepšení její kvality. Jejich realizace závisí kromě financí také na prosazení krajinotvorných a ochranných opatření jako veřejného zájmu mezi účastníky pozemkových úprav, zejména zemědělci, vlastníky půdy, ale např. i správci vodních toků. Je tedy nutné podnítit změnu myšlení a jednání od hospodaření v krajině ČR jako business-modelu k hospodaření odpovědnému a udržitelnému. Zde by – soudě dle výsledků našeho šetření i dalších zkušeností – pomohla vhodná a názornější osvěta, např. prostřednictvím společných odborných i prakticky zaměřených seminářů pro zemědělce a zástupce státní správy, od nižších pozic po řídicí pracovníky. Kromě posunu v procesech pozemkových úprav je potom z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a krajiny nutné změnit standardy DZES, týkající se hospodaření s vodou a půdou v krajině. Ty jsou v současnosti v ČR nastaveny jako nedostatečné. Evidentní je rovněž nutnost vhodnějšího nastavení souvisejících dotací jako stabilní a dlouhodobé podpory plnění veřejného zájmu formou veřejné služby, nárokovatelné vůči důsledně nastaveným podmínkám hospodaření.

Poděkování

Tento příspěvek vznikl v rámci projektu LaPlaNt (Informační kampaň pro posílení udržitelného užívání vodních zdrojů a ekosystémových služeb krajiny v podmínkách globální změny; projekt č. EHP-CZ-02-OV-1-030-2015, www.laplant.org), financovaného programem CZ02 pro Životní prostředí z fondů EHP.