Bílkoviny z ropy

1966:

Větší polovina lidstva se celý život dosyta nenají; Unesco proto vyhlásilo rozsáhlou „akci proti hladovění“, do níž je zařazen také výzkum možností, jak získat stravitelné jídlo z ropy. Už delší dobu se totiž ví, že ve skladovacích tancích s ropou, v půdě nasáklé naftou a dokonce pod povrchem asfaltových silnic žijí „na účet“ uhlovodíků určité druhy mikroorganismů. Skupina francouzských vědců z laboratoří Société Française de Pétroles B. P., vedená Alfredem Champagnatem, je studuje už přes osm let – dosavadní výsledky jejich práce nedávno uveřejnil časopis Unesca Impact:

Studované mikroorganismy jsou bohaté na bílkoviny obsahující aminokyseliny, potřebné k výživě; aminokyseliny jsou přitom zastoupeny zhruba ve stejném poměru jako v bílkovinách živočišného původu, a proto se k výrobě potravin dobře hodí. Mikroorganismy navíc konzumují určité parafinické uhlovodíky, přítomné v ropě, a tak ji rafinují a zušlechťují daleko dokonaleji než dosud užívané chemické postupy. Mikrobiologické odparafinování vyšších frakcí ropy při přípravě nafty pro Dieselovy motory a topného oleje pro domácnosti by bylo velmi účinné a ekonomicky výhodné – bílkoviny by se získávaly vlastně jako vedlejší produkt čištění, zatímco se dosud získávala jen nepoužitelná množství parafínu.

Fermentační jednotky je možné ihned a bez velkých nákladů zařídit ve všech velkých rafineriích, které jsou celkem výhodně rozmístěny ve všech státech. Distribuce samotné ropy zajišťují ohromné tankové lodě; další výhodou je poměrně nízká a stabilní cena ropy. Základna pro velkovýrobu „nových“ bílkovin je tedy připravená; před zemědělskou výrobou má několik podstatných výhod: není závislá na podnebí ani na místních výkyvech počasí, na půdě ani na pracovních silách – výrobu bílkovin by obstarala v každé rafinérii malá skupina odborníků.

„S velkovýrobou se může začít okamžitě a roční produkce by mohla přesáhnout 20 miliónů tun Bílkoviny z ropy ročně,“ píše A. Champagnat; bílkoviny získané při fermentaci ropy jsou stejně přírodní jako bílkoviny živočišného nebo rostlinného původu: „Jsou to součásti buněk mikroorganismů, které se pouze adaptovaly na příjem uhlíku z uhlovodíků namísto z cukrů. Po vyčištění nezůstane po zápachu nebo po chuti nafty ani stopa a usušený bělavý prášek se dá skladovat stejně dlouho a za obdobných podmínek jako mouka.“ V rozvojových zemích, kde jsou hlavní potravinou moučná jídla a rýže, dala by se bez obtíží nahradit pětina stravy bílkovinami z ropy. Mimoto se jich dá využít jako krmiva.

Zdá se, že realizace výsledků francouzského výzkumu na sebe nedá dlouho čekat; naše strava snad bude obohacena o hodnotné bílkoviny.

A. Čechová (Vesmír 45, 28, 1966/1)¹⁾

2016:

Zatímco dnes se potýkáme s důsledky nešťastného nápadu využívat zemědělskou půdu k produkci biopaliv, před padesáti lety svět doufal v pravý opak: ropa se měla stát zdrojem bílkovin. Nápad se podle knihy British Petroleum and Global Oil 1950–1975: The Challenge of Nationalism (Cambridge Univ. Press, 2000) zrodil v listopadu 1959 v hotelu Terminus v Marseille, kde se konala konference věnovaná mikrobiálním úpravám ropy. U oběda o této možnosti diskutovali Jacques Senez z výzkumného centra CNRS a Alfred Champagnat z SFPBP (viz výše).

Champagnat spustil v březnu 1963 zkušební provoz v rafinerii Lavera u Marseille, v sedmdesátých letech vyrostly bioreaktory s kvasinkami u rafinerií v řadě zemí. Roční světová produkce přesahovala milion tun „ropných“ kvasinek. Champagnat získal v roce 1976 vědeckou cenu UNESCO, ale v osmdesátých letech zájem opadl. Zemědělská lobby obávající se konkurence prosadila extrémně přísná pravidla pro čištění a za takových podmínek nebyla výroba ekonomicky atraktivní.

Ondřej Vrtiška