Ad Vesmír 10/2015

Zpětná vazba ke krásné Grimově obálce říjnového Vesmíru (Vesmír 94, 556, 2015/10): Tihle pelikáni jsou stále slavnější (nedávno vítěz fotografické soutěže, vaše obálka…). Článek Petra Podzemného v Ptačím světě 22, 22, 2015/4 to vysvětluje. Je to jediné místo v Řecku, jezero Kerkini. Fotograf tam vyfasuje bedničku s rybama a dál už to je „krmení labutí“… Ale fotky z toho vznikají nádherné a už je jasné, proč mají vždy podobnou náladu, v dálce hory… Někdy je dobré vědět, jaké safari se za snímkem skrývá.

Jiří Hrubý

Pozadí vzniku pěkných fotek

Samozřejmě, že prakticky všechny pěkné fotky např. kolibříků, tangar nebo zrovna pelikánů vznikají „na krmítku“ – ostatně na to opakovaně upozorňuju ve svých textech, viz např. „Fotografie z cyklu Ptáci na  krmítku“ u textu o ptáčkařích a ornitolozích (Vesmír 90, 236, 2011/4) či text Nesnesitelná lehkost tropického birdwatchingu (Ptačí svět 21, 9, 2014/3). Fotka tangary na obálce Vesmíru 2/2013 (Vesmír 92, 96, 2013/2) je výjimka; takto vyfotit pěvce „na šoulačku“ si žádá hodně štěstí (čili času a úsilí). Na přednáškách na konec každého promítání dávám sekci „Behind the scenes“, kde ukážu, jak fotky vznikaly. O tom, jak pracovat se „sokolnicky“ vedenými kolibříky, mluvil před pár dny Ondřej Prosický u  nás na semináři: „Jak se fotí kolibříci? Na krmítku“. Mimochodem: pelikány z Kerkini proslavila fotka předního finského fotografa Jari Peltomäkiho, který s ní vyhrál jednu z cen Wildlife Photographer of the Year (2010). Peltomäki sám popisuje, že jde o ptáky přikrmované rybáři. Pozadí vzniku pěkných fotek není žádné tajemství. A souhlasím, že je dobré vědět, jaké „safari se za snímkem skrývá“ – aby si i ostatní mohli podobné záběry pořídit sami. Spíš mě zaráží, že realita někoho překvapuje. Můžou za to ptáci ve městech (Vesmír 94, 414, 2015/7–8)? Nevkrádá se laikům toulajícím se městským parkem podvědomý dojem, že opeřenstvo je krotké všude? Únikové vzdálenosti městských ptáků jsou několikanásobně kratší než těch v okolní přírodě – bez krytu, playbacku, krmítka a mnoha dalších pomůcek lze koukatelnou fotku ptáka pořídit jen u menšiny druhů a navíc vzácně. Pták – ani jiná zvířena – nečeká, až k  němu přijdeme a on dostane šanci nám zapózovat. Diváci si to neuvědomují ani u televizních dokumentů; shlédnou Attenborougha, a pak se v realitě tropického lesa diví, že nic nevidí.

Tomáš Grim