Podhoubí pro excelenci

K úvahám o vzniku ministerstva pro vědu, popřípadě pro vědu a vysoké školy, se stavíte dosti rezervovaně. Z čeho máte obavy?

Například v Německu sice ministerstvo pro vzdělávání a vědu mají, ale systém fungující v jedné zemi nelze automaticky přenést do jiné. Permanentní výměny našich ministrů školství dokazují, že zatím nemáme dostatečnou politickou kulturu. Ministři jsou politické figury, bohužel to většinou platí i o náměstcích a někdy se to přenáší až na vrchní ředitele, ba dokonce na ředitele odborů, takže je to velmi nestabilní prostředí. Akademie věd je nepochybně daleko stabilnější instituce. Kdybychom byli v Německu, nijak bych se nebránil tomu, aby AV formálně spadala pod příslušné ministerstvo, v ČR je ale na místě být obezřetný. V každém případě se snažíme v této věci intenzivně komunikovat s úřadem vicepremiéra Bělobrádka.

Povídáme si krátce po konferenci o neuniverzitním výzkumu, na níž Akademie věd hostila mimo jiné zástupce čtyř největších německých výzkumných společností, takže srovnání s Německem se nabízí povícero. Čím byste se rád inspiroval?

Prezident Společnosti Maxe Plancka Martin Stratmann zmiňoval, že institucionální financování se na jejich rozpočtu podílí zhruba z 85 %. Jejich seniorní pracovníci dokonce nesmějí soutěžit o granty DFG (německá grantová agentura, pozn. red.). Rád bych se dožil toho, aby vedoucí vědečtí pracovníci AV měli zakázáno žádat o granty GA ČR, aby nemuseli soutěžit o finanční prostředky, ale naopak měli dostatek času a prostoru pro skutečnou vědeckou práci. Obávám se však, že ani ve své funkci, ani ve svém životě se mi to nepodaří.

Postavení a role Společnosti Maxe Plancka je ale jiné než postavení AV ČR, obtížně se to srovnává.

Jistě, ale u nás stále rezonují představy z počátku devadesátých let, bohužel s důrazem na účelové financování. Pamatuji si, jak bývalý premiér Petr Nečas na sněmu Svazu průmyslu a dopravy sdělil, že