Nebezpečné ultrajemné částice

Většina studií negativního vlivu znečištěného ovzduší na lidské zdraví používá jako ukazatel expozice koncentraci hmotnosti prachových částic, protože je dostupný a dobře měřitelný. Nicméně je dost obecný. Tyto částice vznikají z mnoha různých zdrojů a mají odlišné morfologické, chemické i fyzikální parametry. Pro směsi částic v ovzduší je koncentrace hmotnosti přesto relativně dobrým indikátorem.

Jiným přístupem je klasifikace prachových částic dle jejich velikosti, umožňující do jisté míry posoudit i jejich původ, transport a ukládání a odstraňování z plic. Prachové částice se vyskytují v rozsahu pěti řádů, ve velikosti od několika nanometrů do 100 μm.

Rozlišujeme hrubé prachové částice o aerodynamickém průměru od 2,5 do 10 μm a jemné částice s aerodynamickým průměrem ≤ 2,5 μm. Hrubé částice vnikají do horních částí dýchacích cest a plic a obvykle jsou deponovány ve vyšších oddílech než částice jemné, které se dostávají až do plicních sklípků.