Göbekli Tepe

Tureckou lokalitu Göbekli Tepe, uvedenou na seznamu světového dědictví UNESCO, lze bez nadsázky přiřadit k největším archeologickým objevům minulého století. Jde o kamenné struktury uspořádané do kruhového, oválného a později spíše obdélného půdorysu. V současnosti představují společně se slavným nálezem britské badatelky Kathleen Kenyonové¹⁾, který zahrnoval zdi a věžovitý útvar v Tell es Sultan (Jerichu na území dnešní Palestinské autonomie), vůbec nejstarší „veřejnou architekturu“ (podle anglického public architecture), datovanou do samých počátků období mladší doby kamenné – neolitu.²⁾ Podle odborníků patří tyto objekty, jejichž výstavba vyžadovala určitou úroveň organizační struktury a větší množství pracovních sil, dokonce k nejdůležitějším atributům tzv. předkeramického období A (Pre-Pottery Neolithic; ve zkratce PPNA) v desátém tisíciletí před naším letopočtem. Jsou signálem zásadních změn oproti předcházejícímu období lovecko-sběračského komplexu Natufien – rozprostřenému v západní polovině tzv. úrodného půlměsíce³⁾ (obr. 1).

Lokalita Göbekli Tepe je považována za nejstarší rituální centrum⁴⁾ pro větší množství komunit. Na rozdíl od zmíněného Jericha, od jehož výzkumu uběhlo již více než půl století, probíhá zdejší výzkum za použití rozmanitých výzkumných metod a mezioborové spolupráce a stále přináší nové a překvapivé informace.

Geografická oblast „úrodného půlměsíce“, zahrnující řadu různých krajinných typů od mořského pobřeží a rovin až po horské oblasti, je v současnosti rozdělena mezi několik státních a polostátních útvarů. Jde o části Egypta, Izraele, Palestinské autonomie, Jordánska, Libanonu, Sýrie, Turecka, Iráku a Íránu. Z výčtu uvedených zemí je patrné, že archeologický výzkum zde probíhá, a vlastně vždycky probíhal, v dosti náročných klimatických (velmi odlišných od neolitického období) a společenských podmínkách. Některé klíčové lokality leží v územích sužovaných po staletí válkami a neustálým sociálním napětím. Právě v této části Předního východu však byly v minulosti doloženy divoké formy domestikovaných rostlin a zvířat a byla zde potvrzena nejstarší radiokarbonová data z rozlehlejších a stabilnějších sídlištních útvarů.⁵⁾

Předkeramický neolit A (9800–8700 př. n. l.) a B (8700–7000 př. n. l.)

Z období PPNA je známa řada sídlišť včetně těch, kde mohly žít až stovky obyvatel. Na některých z nich je doložena kultivace rostlin, převážně obilovin, a chov později domestikovaných zvířat.⁶⁾ Pohřbívání během nejstaršího neolitického období kopíruje předchozí Natufien, ale reflektuje některé změny ve společnosti, například ve formě rozmanitých pohřebních praktik. Je rovněž