Nerozumím a nesouhlasím

Britský parlament v únoru schválil zákon umožňující vědcům a lékařům na klinikách reprodukční medicíny využívat při oplození in vitro metodu pracující s přenosem mitochondrií. Ženy s poškozenou mitochondriální DNA tak získaly naději, že zásluhou mitochondrií „vypůjčených“ od zdravé dárkyně přivedou na svět zdravé dítě. S tím, že technicky vzato bude mít tři genetické rodiče – matku, otce a dárkyni mtDNA. Podrobněji o tom píše Jaroslav Petr (Vesmír 94, 204, 2015/4).

Zákon vstoupí v platnost v říjnu, ihned po schválení však vyvolal rozporuplné reakce. „Jsem potěšen, že parlament svým hlasováním povolil zavedení technik mitochondriálního přenosu do klinické praxe,“ radoval se John Tooke, prezident britské Akademie lékařských věd. Jeho nadšení nesdílel člen Sněmovny lordů John Gummer (lord Deben): „Měli bychom být znepokojeni osudem dětí, které by se za těchto podmínek narodily. Panují důvodné pochybnosti o bezpečnosti.“ Protikladné názory ilustrují rozmanitost pohledů na bezpečnostní a etické důsledky přijatého rozhodnutí, které (nejen) britskou společnost rozdělují.

Zásahy do dědičné výbavy člověka ze své podstaty vzbuzují emoce a lidé na ně mívají dosti vyhraněné názory. Informace přitom zpravidla čerpají z médií. V této souvislosti není bez zajímavosti historie, která se s „dětmi tří rodičů“ pojí.

V roce 2001 publikoval Jacques Cohen z Ústavu reprodukční medicíny a vědy sv. Barnabáše v New Jersey s kolegy v časopise Human Reproduction článek¹⁾ referující o tom, že se na světě narodilo už téměř třicet dětí zásluhou transplantace zdravé cytoplazmy do vajíčka ženy, která měla potíže s početím. Nejméně dvě z těchto dětí mají ve své genetické výbavě DNA z mitochondrií obsažených v dárcovské cytoplazmě, tedy geny od „druhé matky“. V důsledku jde tedy o stejný efekt jako v případě letos schválené technologie. Bulvární deník Daily Mail následně publikoval poněkud zkreslující článek s titulkem Narodily se první geneticky modifikované děti. Vyvolal bouři, protože pod genetickými modifikacemi si většina laiků zjevně představila zásah na úrovni vložení genů z ryby nebo z květáku.

Stejný příběh se opakoval v červenci 2012, kdy v Británii zesílily debaty o metodách využívajících přenos mitochondrií. Kdosi vytáhl jedenáct let starý článek z Daily Mail, a ten se začal po světě opět šířit.²⁾ I česká média přinášela zprávy o tom, že světlo světa spatřily „první geneticky modifikované děti“. Další vlna následovala v listopadu 2013. V mnoha redakcích si nikdo nedal práci s ověřením skutečnosti, že jde o zprávu z roku 2001. Čtenáři se v diskusích znovu a znovu rozčilovali nad tím, že vědci vyrábějí mutanty a že lidstvo spěje ke zkáze.

Před rokem 1989 se říkalo, že televize lže, jako když Rudé právo tiskne. Cenzoři už sice ideologickou čistotu nehlídají, úplně si však vystačíme s ekonomickými tlaky srážejícími kvalitu médií stále níže a s vlastní neschopností pracovat s informacemi. Společenská diskuse nad ožehavými tématy se často odehrává na pozadí znalostí načerpaných pouze četbou novinových titulků. Vtipně a děsivě zároveň na to loni upozornila svým aprílovým žertíkem americká rozhlasová síť NPR. Na Facebooku poutala článek s titulkem Proč už Američané nečtou?³⁾ Lidé pod příspěvkem o této skutečnosti vášnivě diskutovali, aniž se namáhali si článek přečíst. Kdyby totiž na odkaz klikli, zjistili by, že o tom, co titulek naznačuje, se v něm nepíše vůbec nic.

Podle letošního průzkumu Oklahomské univerzity by více než 80 % Američanů souhlasilo s tím, aby stát nařizoval výrobcům označovat potraviny obsahující DNA.⁴⁾ Je zřejmé, že většina respondentů má o výskytu DNA v potravinách (a její nebezpečnosti) dosti zmatené představy. Evropané se ale nemají zámoří co posmívat. Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2005⁵⁾ pouze 41 % Evropanů (41,6 % Čechů) ví, že obyčejné rajče obsahuje geny (v USA 47 %).

S novými metodami reprodukční medicíny, s využitím GMO v zemědělství, s jadernou energií a s dalšími technologiemi, které povstaly z vědy, můžeme nebo nemusíme souhlasit. Bylo by ale fajn, kdybychom tak jako společnost činili na základě diskuse podložené věcnými argumenty, ne pod vlivem emocí, které se nám v hlavách urodily při četbě novinových titulků.