Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Nerozumím a nesouhlasím

 |  30. 3. 2015
 |  Vesmír 94, 187, 2015/4

Britský parlament v únoru schválil zákon umožňující vědcům a lékařům na klinikách reprodukční medicíny využívat při oplození in vitro metodu pracující s přenosem mitochondrií. Ženy s poškozenou mitochondriální DNA tak získaly naději, že zásluhou mitochondrií „vypůjčených“ od zdravé dárkyně přivedou na svět zdravé dítě. S tím, že technicky vzato bude mít tři genetické rodiče – matku, otce a dárkyni mtDNA. Podrobněji o tom píše Jaroslav Petr (Vesmír 94, 204, 2015/4).

Zákon vstoupí v platnost v říjnu, ihned po schválení však vyvolal rozporuplné reakce. „Jsem potěšen, že parlament svým hlasováním povolil zavedení technik mitochondriálního přenosu do klinické praxe,“ radoval se John Tooke, prezident britské Akademie lékařských věd. Jeho nadšení nesdílel člen Sněmovny lordů John Gummer (lord Deben): „Měli bychom být znepokojeni osudem dětí, které by se za těchto podmínek narodily. Panují důvodné pochybnosti o bezpečnosti.“ Protikladné názory ilustrují rozmanitost pohledů na bezpečnostní a etické důsledky přijatého rozhodnutí, které (nejen) britskou společnost rozdělují.

Zásahy do dědičné výbavy člověka ze své podstaty vzbuzují emoce a lidé na ně mívají dosti vyhraněné názory. Informace přitom zpravidla čerpají z médií. V této souvislosti není bez zajímavosti historie, která se s „dětmi tří rodičů“ pojí.

V roce 2001 publikoval Jacques Cohen z Ústavu reprodukční medicíny a vědy sv. Barnabáše v New Jersey s kolegy v časopise Human Reproduction článek1) referující o tom, že se na světě narodilo už téměř třicet dětí zásluhou transplantace zdravé cytoplazmy do vajíčka ženy, která měla potíže s početím. Nejméně dvě z těchto dětí mají ve své genetické výbavě DNA z mitochondrií obsažených v dárcovské cytoplazmě, tedy geny od „druhé matky“. V důsledku jde tedy o stejný efekt jako v případě letos schválené technologie. Bulvární deník Daily Mail následně publikoval poněkud zkreslující článek s titulkem Narodily se první geneticky modifikované děti. Vyvolal bouři, protože pod genetickými modifikacemi si většina laiků zjevně představila zásah na úrovni vložení genů z ryby nebo z květáku.

Stejný příběh se opakoval v červenci 2012, kdy v Británii zesílily debaty o metodách využívajících přenos mitochondrií. Kdosi vytáhl jedenáct let starý článek z Daily Mail, a ten se začal po světě opět šířit.2) I česká média přinášela zprávy o tom, že světlo světa spatřily „první geneticky modifikované děti“. Další vlna následovala v listopadu 2013. V mnoha redakcích si nikdo nedal práci s ověřením skutečnosti, že jde o zprávu z roku 2001. Čtenáři se v diskusích znovu a znovu rozčilovali nad tím, že vědci vyrábějí mutanty a že lidstvo spěje ke zkáze.

Před rokem 1989 se říkalo, že televize lže, jako když Rudé právo tiskne. Cenzoři už sice ideologickou čistotu nehlídají, úplně si však vystačíme s ekonomickými tlaky srážejícími kvalitu médií stále níže a s vlastní neschopností pracovat s informacemi. Společenská diskuse nad ožehavými tématy se často odehrává na pozadí znalostí načerpaných pouze četbou novinových titulků. Vtipně a děsivě zároveň na to loni upozornila svým aprílovým žertíkem americká rozhlasová síť NPR. Na Facebooku poutala článek s titulkem Proč už Američané nečtou?3) Lidé pod příspěvkem o této skutečnosti vášnivě diskutovali, aniž se namáhali si článek přečíst. Kdyby totiž na odkaz klikli, zjistili by, že o tom, co titulek naznačuje, se v něm nepíše vůbec nic.

Podle letošního průzkumu Oklahomské univerzity by více než 80 % Američanů souhlasilo s tím, aby stát nařizoval výrobcům označovat potraviny obsahující DNA.4) Je zřejmé, že většina respondentů má o výskytu DNA v potravinách (a její nebezpečnosti) dosti zmatené představy. Evropané se ale nemají zámoří co posmívat. Podle průzkumu Eurobarometru z roku 20055) pouze 41 % Evropanů (41,6 % Čechů) ví, že obyčejné rajče obsahuje geny (v USA 47 %).

S novými metodami reprodukční medicíny, s využitím GMO v zemědělství, s jadernou energií a s dalšími technologiemi, které povstaly z vědy, můžeme nebo nemusíme souhlasit. Bylo by ale fajn, kdybychom tak jako společnost činili na základě diskuse podložené věcnými argumenty, ne pod vlivem emocí, které se nám v hlavách urodily při četbě novinových titulků.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné