Jak se žije ve městě stejnonožcům

Suchozemští stejnonožci mají jeden tzv. hotspot v západním Středozemí, to znamená, že tam žije opravdu hodně druhů a směrem od tohoto místa jejich diverzita klesá. U nás už jich je relativně málo, a co je nápadné, hodně druhů naší fauny má tzv. synantropní¹⁾ charakter života. V běžné přírodě proto potkáme relativně málo druhů, mnohem více jich dokážeme najít ve městě či jeho blízkém okolí. Čím se liší běžná příroda od velkoměsta? Rozdílů je řada, jedním z nich jsou však vibrace substrátu. Díky výstavbě, dopravě i dalším efektům se zem ve městě více chvěje. Vadí to stejnonožcům?

Etologové rádi pozorují zvířata v bludišti. Ať už je to z nudy, čirého sadismu, či vědecké zvědavosti, zjistili přitom, že zvířata více strádající či stresovanější se v labyrintu chovají jinak než zvířata víceméně spokojená. Spokojená se volně pohybují labyrintem a nedávají příliš velkou váhu tomu, zda odbočí vlevo, či vpravo. Naproti tomu zvířata stresovaná mnohem systematičtěji střídají levé a pravé odbočení, aby maximalizovali šanci dostat se pryč (a nechodit v kruhu). Suchozemští stejnonožci se toho v laboratorních labyrintech už nachodili hodně, proto o nich víme, že více kličkují, když mají hlad, je jim příliš horko a sucho nebo je honí predátor (Vesmír 93, 74, 2014/2). Touto metodou se proto zoologové z New Jersey rozhodli ověřit, zda vibrace substrátu jsou pro stejnonožce stresující, či nikoliv. K experimentu použili stínky Porcellio laevis, které nasbírali v New Jersey, a také stejný druh z okolní „venkovské“ krajiny. Zjistili, že venkovany vibrující substrát stresuje – zvýšili míru střídání odbočení neboli snahu z labyrintu uprchnout. Naproti tomu měšťákům bylo vcelku jedno, zda mají pevnou půdu pod nohama či ne, v obou případech se chovali sebejistě jako venkovani v nevibrujícím prostředí.

Z výzkumu plynou zajímavé otázky. Jde o habituaci, při které si jedinci postupně zvyknou na rušivý podnět? Nebo zde spíše zapůsobila selekce, díky které se ve městě množí jen necitové se silným žaludkem? S ohledem na zmíněnou diverzitu stejnonožců v našich městech bych se přikláněl spíše k druhé možnosti. Zřejmě se do středoevropských měst šíří stejnonožci z jihoevropských měst, nikoliv z jihoevropské přírody. A proč se potom z měst nešíří do okolí? Je město návykové? A co nám to říká o nás samotných? Byli bychom schopni opustit definitivně město a odstěhovat se na venkov? Skutečně? (Entomological News, doi: dx.doi.org/10.3157/0013-872X(2006)117[149:TAIRTS]2.0.CO;2)