Cesta k postneodarwinismu

Genetika se mění. Pokusme se zamyslet nad tím, jak se měnilo nahlížení na DNA, geny a genomy v posledních desetiletích.¹⁾ Níže popsané poznatky spoluutvářejí nový obraz evolučního myšlení formující se v průběhu druhé poloviny 20. století, označovaný někdy jako postneodarwinismus. Prošli jsme změnou paradigmatu, anebo jde o normální vývoj oboru?

Geny byly dříve považovány za jediné důležité složky genetické informace. Již od dob prvních analýz eukaryotických genomů však víme, že geny často tvoří jen nepatrný podíl genomu – u člověka pouze 1,5 %, počítáme-li jen části překládané do proteinů. Většinu našeho genomu představují repetitivní (opakující se) úseky DNA (Vesmír 88, 556, 2009/9). Ve světle nových poznatků o genomech byl genově-centrický model vystřídán genomově- centrickým, kladoucím důraz na všechny komponenty genomu a vzájemnou provázanost všech buněčných procesů. Ukázalo se, že genom má nejen vnitřně repetitivní charakter, je navíc i velmi dynamický, především díky transpozonům, úsekům DNA schopným přemisťovat se z jednoho místa genomu na jiné. Určitým posunem byla i změna v nahlížení na transpozony nejen jako na pouhé genomové parazity, ale jako na evolučně i funkčně důležité, inherentně dynamické komponenty genomu.