Alpská obrazárna Valcamonica

Petroglyfy jsou poměrně malé – většinou mezi 20–40 cm, někdy se překrývají a v přímém slunci téměř nejsou vidět. Vkročíme-li do paleolitické jeskyně, je to jako být v Sixtinské kapli. Prostě jsme ohromeni. U alpského skalního umění je situace odlišná. Trpělivě vyhledáváme kresby, snažíme se jim porozumět a nalézt vztah k dalším petroglyfům. Teprve postupně a někdy s nemalou námahou vnikáme do pravěkého světa, jako bychom luštili obrázkovou knížku. Výsledek je však ten, že máme pocit přímého kontaktu s pravěkem a lépe si umíme představit svět Etrusků i našich Keltů. Vidíme, jak lidé tančí, válčí, loví zvěř, orají, stavějí chrám či vesnici, a to vše se odehrává v reálné alpské krajině. Některé pravěké panely na sobě nesou až 850 postav. Nejvíc ze všeho mi toto skalní umění připomíná dobové ilustrace k Iliadě a dalším antickým příběhům. Objevují se však i motivy, jaké známe ze Skandinávie, a dokonce severní Afriky. Např. nejstarší vyobrazení keltského jeleního boha Cernunna pochází právě z lokality Naquane.