Alpská obrazárna Valcamonica
| 2. 3. 2015Pod pojmem pravěká obrazárna si obvykle představíme velké a ohromující jeskynní malby, ale v Evropě existuje několik ohnisek drobných petroglyfů, tedy kreseb vyťukávaných do skály ostrým předmětem. Jde o několik desítek lokalit ve Skandinávii, Pyrenejích a v alpské oblasti, kde nejznámější obrazárnou je střed 75 km dlouhého lombardského údolí Valcamonica v severní Itálii. Počet obrázků se zde odhaduje na 300 000. Většina z nich pochází až z doby železné, nejčastěji mezi 6. a 1. stoletím př. n. l., ale bohatě je rovněž zastoupeno dlouhé pozdně neolitické a eneolitické období.
Petroglyfy jsou poměrně malé – většinou mezi 20–40 cm, někdy se překrývají a v přímém slunci téměř nejsou vidět. Vkročíme-li do paleolitické jeskyně, je to jako být v Sixtinské kapli. Prostě jsme ohromeni. U alpského skalního umění je situace odlišná. Trpělivě vyhledáváme kresby, snažíme se jim porozumět a nalézt vztah k dalším petroglyfům. Teprve postupně a někdy s nemalou námahou vnikáme do pravěkého světa, jako bychom luštili obrázkovou knížku. Výsledek je však ten, že máme pocit přímého kontaktu s pravěkem a lépe si umíme představit svět Etrusků i našich Keltů. Vidíme, jak lidé tančí, válčí, loví zvěř, orají, stavějí chrám či vesnici, a to vše se odehrává v reálné alpské krajině. Některé pravěké panely na sobě nesou až 850 postav. Nejvíc ze všeho mi toto skalní umění připomíná dobové ilustrace k Iliadě a dalším antickým příběhům. Objevují se však i motivy, jaké známe ze Skandinávie, a dokonce severní Afriky. Např. nejstarší vyobrazení keltského jeleního boha Cernunna pochází právě z lokality Naquane.