Střet zájmů v Arktidě
Promiňte polárníkovi dlouhou odmlku. Nezpůsobil ji nedostatek knih, ale chybějící knihovna. Větší úložné prostory polárníkovi umožnily, aby si udělal v knihách trochu pořádek, a tak například zjistil, že jedna z knih, o které tady referoval (M. Strouhal: Svoboda pod bodem mrazu. Příběhy a záhady, které zanechal největší český polárník Jan Eskymo Welzl, viz Vesmír 89, 784, 2010/12), vyšla v doplněném vydání. Také se mezitím setkal s Terrym Callaghanem, editorem jiné zde probírané knihy (Multi-decadal changes in tundra environments and ecosystems: The international Polar Year Back to the Future Project, viz Vesmír 91, 459, 2012/7), a po vyslechnutí jeho přednášky na konferenci Polar Ecology 2015 v Českých Budějovicích musí říci, že i tento sborník by si zasluhoval přepracování. To se však u sborníků tohoto typu nedělá, takže se asi můžeme těšit na nějaký úplně nový soubor textů, který představí pokroky ve výzkumu změn flóry a vegetace v chladných oblastech v posledním století, tentokrát s důrazem na složitost ekologických vazeb, možný vliv změn ve využívání krajiny člověkem nebo dosud nepoznané životní cykly rostlin a nejasné vlivy extrémních klimatických událostí. Ale teď už pojďme k nové knize.
Možná je to tím, že v Arktidě mají k sobě poledníky opravdu blízko, že je zde málo prostoru pro různé zájmy: poskytnete tuto polštářovitou silenku bezlodyžnou vědcům k pozorování, nebo na ní bude stát noha vrtné plošiny? Nebo ve jménu ochrany přírody zabráníte jakémukoliv přístupu k ní? Jak rozhodnout, kdo má přednost? Lze se spolehnout na ekonomickou nebo ekologickou udržitelnost? A co je vůbec udržitelnost ve světle globálních změn klimatu? Jaké jsou důsledky minulých rozhodnutí a jaké budou důsledky současných rozhodnutí v různých částech Arktidy? Na takové a podobné otázky se snaží odpovědět recenzovaná kniha politologa Charlese Emmersona.
Recenzenti citovaní na přebalu knihy (vlastním brožovaný dotisk) jsou vesměs nadšeni věcným tónem pojednání. Pravděpodobně dosud četli o Arktidě pouze beletrii, což recenzovaná kniha není. Nejde ale ani o vědecké dílo, autor se nám snaží zpřístupnit historická data (především z velmi nedávné historie) a být zároveň precizní i zábavný. Kniha o 350 stranách textu má 50 stran poznámek drobným písmem a hutný text je odlehčen popisem detailů návštěv arktických lokalit a rozhovory s místními obyvateli, vědci a zaměstnanci firem.
Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:
O autorovi
Jitka Klimešová
Doporučujeme
Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?
Do srdce temnoty 
