Epigenetická dědičnost v ekologii a evoluci rostlin
| 2. 2. 2015Když jsem se před zhruba sedmi lety začal podrobněji zabývat epigenetickou dědičností, byl tento termín veskrze neznámý nejen pro laickou veřejnost, ale i pro mnohé mé kolegy. Nyní je situace velmi odlišná. Ale přestože se epigenetika dostala do popředí zájmu, stále zůstáváme nejistí při hodnocení její ekologické úlohy jak v rostlinné, tak i živočišné říši.
Rád bych proto čtenáře provedl některými klíčovými studiemi posledních let, a stručně tak demonstroval naše současné znalosti o ekologickém a evolučním potenciálu epigenetické dědičnosti v rostlinné říši.
Pro mnohé může být překvapivá informace, že epigenetika coby vědní obor není žádná mladice. Za jednoho z jejích zakladatelů můžeme považovat Conrada Hal Waddingtona, britského vývojového biologa, který termín epigenetika použil pro pojmenování mechanismů „přenesení informace uložené v genech daného genotypu do fenotypové funkce“ (Waddington 1939).1) Jinými slovy, epigenetika byla dlouhou dobu doménou vývojových biologů a byla používána k objasnění mechanismů vytváření a organizace tkání a těla.
Nyní vidíte 5 % článku. Co dál:
O autorovi
Vít Latzel
Doporučujeme
Jak se bakterie oddávají sexu? 
Pravidla buněčné spolupráce
