Epigenetická dědičnost v ekologii a evoluci rostlin

Rád bych proto čtenáře provedl některými klíčovými studiemi posledních let, a stručně tak demonstroval naše současné znalosti o ekologickém a evolučním potenciálu epigenetické dědičnosti v rostlinné říši.

Pro mnohé může být překvapivá informace, že epigenetika coby vědní obor není žádná mladice. Za jednoho z jejích zakladatelů můžeme považovat Conrada Hal Waddingtona, britského vývojového biologa, který termín epigenetika použil pro pojmenování mechanismů „přenesení informace uložené v genech daného genotypu do fenotypové funkce“ (Waddington 1939).¹⁾ Jinými slovy, epigenetika byla dlouhou dobu doménou vývojových biologů a byla používána k objasnění mechanismů vytváření a organizace tkání a těla.