Běžně předpisované léky ovlivňují morální rozhodování

Zdraví dobrovolníci podstoupili test, ve kterém se rozhodovali, jakou částku jsou ochotni obětovat z předem stanovené odměny, aby se sami vyhnuli mírnému, i když citelnému výboji z elektrody připojené k jejich zápěstí a kolik by zaplatili, aby stejného podnětu ušetřili neznámou osobu (Curr. Biol. 25, 1852–1859, 2015). Jedna skupina byla randomizována k placebu nebo k podání citalopramu (jedno z nejčastěji užívaných antidepresiv, účinné i u úzkostných poruch; selektivní inhibicí zpětného vychytávání zvyšuje koncentrace serotoninu), druhé k placebu nebo antiparkinsoniku levodopě, zvyšujícímu koncentrace dopaminu.

Při podávání placeba byli dobrovolníci ochotni zaplatit 35 pencí (půl eura), aby se vyhnuli 1 výboji, a 44 pencí, aby výboje ušetřili cizí osobu. Citalopram tento hyperaltruismus posílil (za jinou osobu by dali 73 pencí, za sebe 60 pencí), levodopa srovnala cenu 1 výboje na 35 pencí sobě i cizímu (jiné osoby by tedy dostaly více výbojů, než kdyby bylo podáno placebo). Po podání levodopy bylo rozhodování navíc snadnější (rychlejší) než při placebu.

Výsledky nejen svědčí o závislosti morálních rozhodnutí na koncentracích těchto neurotransmiterů, ale také o rozdílném chování nemocných, kterým jsou podávána běžně používaná léčiva.