Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Abstraktní mapa genetické informace

Zapůsobila na mě energie, která má vizi, říká výtvarník Federico Díaz o spolupráci s týmem „luštitelů genů“
 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 690, 2015/12
komerční prezentace

Tento rok se v italském Miláně konala světová výstava EXPO. Hlavní téma letošního ročníku výstižně popisuje motto „Potraviny pro planetu, energie pro život“. Výstavy se, jako už tradičně, zúčastnila i Česká republika. Součástí našeho pavilonu byla expozice Laboratoř života, jež představila špičkovou českou vědu prostřednictvím špičkového českého umění.

Jednou z institucí, které v Miláně prezentovaly svůj výzkum, byl Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR. Návštěvníci z celého světa se tak mohli seznámit s prací profesora Jaroslava Doležela a jeho spolupracovníků, kteří na olomouckém pracovišti ústavu studují genetickou informaci rostlin.

Tým profesora Doležela zkoumá hlavně zemědělské plodiny – od ječmene či pícnin až po banánovníky. Jeho hlavním projektem je v současnosti „luštění“ kompletní genetické informace (genomu) pšenice seté. Olomoučtí vědci jsou důležitými hráči v Mezinárodním konsorciu pro sekvenování genomu pšenice, sdružujícím odborníky z 57 zemí. Vlastní unikátní metodou izolují jednotlivé pšeničné chromozomy, které rozesílají do mnoha zemí k dalšímu zpracování. Sami navíc koordinují čtení několika částí genomu.

Náročného úkolu umělecky ztvárnit tento výzkum se ujal renomovaný výtvarník Federico Díaz. Pro český pavilon na EXPO vytvořil soubor tří reliéfů nazvaný Subliminal.

Bylo těžké vyjádřit výtvarným dílem tak abstraktní téma, jakým je genetická informace?

Při první návštěvě laboratoře v Olomouci na mě zapůsobila neuvěřitelná souhra mezi lidmi v týmu. Byla to energie, která má vizi a která čiší z toho, že vědí, co dělají – a že to má smysl. Viděl jsem, že jde o výzkum důležitý nejen pro úzký okruh vědců, ale i pro společnost. Což pro mě bylo velmi významné, když jsem měl jejich práci představit publiku na EXPO. Byl to pro mě impuls, abych se rozhodl s nimi spolupracovat.

Důležité rovněž bylo, jakým způsobem uměli svůj výzkum prezentovat. Zvlášť profesor Doležel mě během první hodiny, kterou jsem s ním strávil, úplně fascinoval tím, kde se pohybuje a jak uvažuje. Navíc z něj bylo cítit, že to myslí skutečně vážně a dělá to s radostí – radost tam byla také důležitá. Když jsem jel poprvé do Olomouce, už jsem pochopitelně měl představu, co mě čeká. Kromě konkrétních faktů, že jde o genom, tedy genetickou informaci, mne zajímalo i to, že vědci z týmu se mnohdy pohybují v extrémně abstraktním prostředí. Musí ho umět pojmenovat, zaměřit, vytvořit jakési mapy, aby se v něm vůbec orientovali.

A tam jsme si velmi blízcí. Často je pro mě nesmírně zajímavé pohybovat se v oblastech, které ještě nejsou zmapované, jsou prospektivní. Cítím se jako prospektor, který vytyčuje nové území a vytváří pro něj novou mapu. Nemám na mysli mapu geografickou, ale mapu, která může být prostorová, pro kterou hledáme různé typy materiálů, různé způsoby vizualizace a nová pojmenování. Tohle byly první impulsy. Když jste se ptal, zda to bylo těžké, tak ano, bylo – což mě právě fascinovalo.

Jak probíhala další spolupráce s olomouckým týmem?

Několikrát jsem je navštívil a pokaždé jsme si prošli všechny fáze jejich výzkumu. Na první návštěvě jsme samozřejmě nemohli jít do větší hloubky, ale postupně jsme o tom víc a víc mluvili a dostával jsem víc a víc materiálů. Na spolupráci bylo úžasné, že mě nijak nelimitovali a neomezovali. Nenutili mě do některé existující formy vizualizace nebo ilustrace vědeckých postupů.

Dali mi absolutní svobodu a důvěru, takže jsem mohl použít svůj vlastní jazyk a tím vytvořit něco stálého, neměnného. Tak jsem k projektu přistupoval – pojďme na základě těch neuvěřitelně rychlých biologických procesů, kde hrají velkou roli čas a reakce, vytvořit něco až antického ve smyslu reliéfu nebo prostorové formy, která je nezničitelná, je jako otisk. Abychom někde společně otiskli formu, která zesílí jejich práci, jejich touhu.

Nyní vidíte 49 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jan Kolář

Mgr. Jan Kolář (*1972) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současnosti je doktorandem na katedře fyziologie rostlin Přírodovědecké fakulty UK a v Ústavu experimentalní botaniky v Praze se zabývá výzkumem cirkadiánních rytmů a fotoperiodizmu rostlin.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné