Ad Homosexualita a homosocialita z evoluční perspektivy

Je správný předpoklad, že homosexualita má nějakou evoluční perspektivu? V evoluci přežívají a šíří se ty vlastnosti, které přinášejí výhodu. Čili vše, co je v repertoáru toho kterého druhu, musí mít nějakou evoluční příčinu a přinášet výhodu?

Nejsme příliš pohlcení kauzalitou? Nejsme posedlí hledáním příčin a následků i tam, kde nejsou? Není snad jedním ze základních principů evoluce náhodná bezcílná variabilita, která zajišťuje diverzitu vlastností uvnitř druhu – při změně podmínek alespoň nějací jedinci přežijí?

Dědí se i tisíce vlastností, které žádnou výhodu nepřinášejí, nijak však nesnižují úspěšnost. Nemůže být homosexualita jednou z nich? Nemůže být jen jedním z mnoha vedlejších a náhodných projevů silného sexuálního apetitu, který je nutný k tomu, aby se jedinci reprodukovali a podstoupili všechna rizika, jež reprodukce přináší? Nemůže homosexualita souviset s principem diverzity vlastností uvnitř druhu? Nerodí se proto náhodně i jedinci s různým sexuálním apetitem a preferencemi, včetně statistických extrémů, jako je homosexualita, nekrofilie, pedofilie ap.? Homosexuální nutkání může být jen náhodná odchylka, ke které nepřináleží žádná evoluční výhoda, a nemá proto smysl je hledat. Význam snad mají úvahy o evoluční perspektivě primární vlastnosti, k níž homosexualita jako outlier přináleží.

Homosexualita se bude naprosto přirozeně vyskytovat znovu a znovu, jakožto outlier nějaké evolučně opodstatněné děděné vlastnosti (komplexu vlastností), nikoli jako samotná děděná vlastnost. Nějaké výhody a zmiňované sociální souvislosti homosexuality mohou být „z nouze ctnost“, nikoli mechanismus udržující takového chování v genetické výbavě.

Posedlostí člověka (vědy) je porozumět. Máme historickou zkušenost, že mnohdy hledáme a nacházíme líbivá (uspokojivá) zdůvodnění i tam, kde příčinné souvislosti nejsou. Prší, tudíž musí existovat bůh deště. Pokládáme si často takové otázky, na něž existují jen chybné odpovědi. Nepatří mezi ně i otázka, jakou má homosexualita evoluční perspektivu?

Radek Maleč

Souhlasíme, že hypotéza o evoluční funkci homosexualita je jednou z možných. Kromě toho, že žádnou evoluční výhodu mít nemusí, může jít, jak ostatně tvrdí většina evolučních teorií, o vedlejší produkt jiného adaptivního znaku.

Ovšem „evoluční perspektivu“ může mít jakýkoliv znak – ať jde o homosexualitu nebo design přední části automobilů, který připomíná lidský obličej. Evoluční perspektiva by neměla být redukována na pouhé hledání adaptivních funkcí. Nulová hypotéza, že diskutovaná charakteristika žádnou adaptací per se není, je odrazovým můstkem pro jakoukoliv evoluční diskuzi – ovšem tady evoluční analýza nekončí. Pokusit se nabídnout možné adaptační (či exaptační) hledisko nutně neznamená oddat se panadaptacionismu a vidět příčiny a následky, kde nejsou. Je to jedna z možných perspektiv, jak se na daný znak dívat a proto může přinést nové testovatelné hypotézy, které bychom z pozice nulové hypotézy neviděli. Strach z Just-so-stories má samozřejmě své opodstatnění, ovšem protitvrzení, že daná charakteristika žádnou adaptací není, je stejnou pohádkou jako tvrzení, že o adaptaci jde a pouze empirická evidence může tyto obavy zahnat. V některých případech je však složité doložit přímou evidenci toho, že nějaký znak, který není „očividně“ adaptivní (očividnost jistě není ideálním vědeckým parametrem, a vědecké bádání naopak znesnadňuje), nějakou adaptivní výhodu přeci jen má, respektive měl v evoluční minulosti. Pokud by homosexualita byla „naprostou náhodou“, s níž se jedinci rodí, pak bychom nenalézali podobnou frekvenci homosexuality v různých populacích a zároveň systematické odlišnosti mezi jedinci s touto vlastností a bez této vlastnosti. Navíc homosexualita neznamená pouze výlučnou homosexuální preferenci, jde o graduál různých stupňů přitažlivosti k jedincům stejného pohlaví a homosexuálního chování, jež jsou navíc do jisté míry flexibilní během života.

Skutečně je tím správným vědeckým přístupem smířit se s většinou existujících vlastností jako s náhodnými odchylkami, k nimž „není třeba hledat nějaké zdůvodnění“? Anebo by bylo vhodnější vzít v potaz existující empirickou evidenci a teorie a pokusit se o seriozní evoluční analýzu, beze strachu z toho, že daný byť i relativně málo frekventovaný (homosexualita) či sociálně nepřijatelný (pedofilní chování) znak, by mohl nějakou adaptivní funkci mít? Vysvětlení z evoluční perspektivy automaticky neznamená morální ospravedlnění dané charakteristiky (co je přírodní, je dobré), anebo naopak její zavržení jako imorální (co je z přírody, je špatné). Homosexualita je dokumentována napříč kulturami a historickými obdobími, vyskytuje se u mnoha jiných živočišných druhů, má genetickou komponentu, její koreláty a predispozice se vyvíjejí od raného dětství, homosexuální jedinci mají v průměru morfologické, neuronální, behaviorální a kognitivní charakteristiky odlišující je od kontrolní skupiny, a navíc může zvyšovat reprodukční diferenciál jedince (nikoliv druhu!). Vzhledem ke vššem těmto okolnostem homosexualita splňuje mnoho kritérií adaptace.

Jaroslava Varella Valentova, Klára Bártová, Marco Antonio Varella