Existovala v Čechách ediakarská fauna?

V klastických sedimentech v údolí Kocáby poblíž Strže bratří Čapků u Dobříše se vyskytují záhadné útvary, které připomínají nejstarší fosilní měkkotělou faunu známou jako ediakarská. Tato fauna je interpretována jako mělkovodní formy, které se objevily koncem proterozoika, těsně před počátkem prvohor. Kocába na svém horním toku vymílá flyšové horniny mladší části českého proterozoika štěchovické skupiny. Neoproterozoické sedimenty štěchovické skupiny vycházejí na povrch v protáhlém území mezi Příbramí a Úvaly u Prahy. Tvoří ji asi 4 kilometry mocná sekvence, ve které se rytmicky střídají droby, prachovcovité a jílovité břidlice a prachovce s gradačním zvrstvením a mnoha znaky flyšové sedimentace. Převažují v ní poměrně monotónní horniny tmavě šedé, nazelenalé až olivové barvy, jen velmi málo postižené metamorfními procesy. Dobře jsou odkryté v okolí Dobříše, podél naučné stezky u starých hamrů na zpracování železa (obr. 1).