Toxické olovo v lesních povodích

Koncem devadesátých let jsme dostali nabídku z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě: Pojďme se společně podívat na historii znečištění olovem v České republice. Použijeme profily horskými rašeliništi a poměry četností radiogenních izotopů olova (Pb). Díky pevnému navázání olova z atmosférické depozice na organický substrát lze datované rašeliny použít jako archiv historických změn v atmosférické depozici olova.

Pomocí poměrů četnosti izotopů ²⁰⁶Pb, ²⁰⁷Pb a ²⁰⁸Pb izraelští kolegové již tehdy slavili úspěchy při rozlišení vzdušného olova pocházejícího z těžby a zpracování rud a alkyl- olova z benzinu od prachu odvozeného z hornin zemské kůry.

Naše první otázka zněla: Umíme také odlišit znečištění způsobené spalováním uhlí v tepelných elektrárnách a domácnostech? V té době již existovala objemná literatura, která se soustředila na olovo pocházející z automobilové dopravy. Vyspělé západní země uváděly, že nejméně 70 % olova v jejich životním prostředí pochází z výfukových plynů. Izotopovým „otiskem“ uhelného olova se prakticky nikdo nezabýval.

Všechny zdroje olova ve střední Evropě lze jednoznačně rozlišit pomocí izotopových poměrů. I u nás za železnou oponou obsahovala látka přidávaná do benzinu k potlačení klepavosti motorů málo radiogenní olovo z prekambrických australských ložisek. Středoevropské paleozoické rudy lze izotopově odlišit od uhelného prachu a popela. Nejvíce radiogenního olova obsahují podložní horniny, protože v nich na rozdíl od rudních ložisek nikdy neskončil nárůst četnosti izotopů olova – dceřiných produktů rozpadových řad uranu a thoria. Izotopová data z rašelin osmi českých vrchovišť tvoří uprostřed obr. 1 světle šedý trojúhelník. Jednoduchý výpočet ukazuje, že u nás na rozdíl od západní Evropy a severní Ameriky převažovalo toxické olovo uvolňované spalováním uhlí nad alkyl-olovem ze spalovacích motorů. Pro ekosystémy širšího středoevropského regionu byly překvapivě těžba a zpracování rud málo významným zdrojem olova. Příbram i saský Freiberg vytěžily a zpracovaly nejvíce olova před r. 1890, toto maximum se však nijak neprojevilo v ročních rychlostech akumulace olova v rašelinách.