Mladí, výkonnostní sport a abúzus návykových látek

Obecně uznávaný názor, že sport podporuje u teenagerů zdravé životní návyky a posiluje zdravé sebevědomí, částečně zpochybňují zjištění publikovaná Bryanem E. Denhamem v článku High School Sports Participation and Substance Use: Diference by Sport, Race and Gender otištěném v Journal of Child and Adolescence Substance Abuse. Představa, podle níž je podpora sportovních aktivit a výstavba sportovišť tím nejvýznamnějším faktorem prevence zneužívání návykových látek ve všech podobách (který je v Česku silně rozšířen zejména mezi komunálními politiky), tak výsledky studie přinejmenším silně zpochybňují.

Výzkum vyšel z dat získaných v rámci studie Monitoring the Future of American Youth z roku 2009 a s použitím mnohorozměrných statistickým metod zkoumal, jaký vliv má u amerických středoškoláků nejvyššího ročníku (tj. ve věku 17–18 let) skutečnost, že závodně sportují, na jejich konzumaci alkoholu či marihuany a zneužívání analgetik na předpis. Jako proměnné byly zvoleny druh sportu, rasa a míra sebevědomí.

Chování americké mládeže ve vztahu k drogám je poměrně podrobně popsáno. Například alkohol, který bývá považován za vstupní drogu pro marihuanu, konzumuje asi polovina středoškoláků, marihuanu kouří zhruba třetina z nich. Překvapivě vysoký počet jich zneužívá předpisová analgetika – podle U. S. Office of National Drug Control Policy (ONDCP) to v roce 2006 bylo přes 2,1 milionu teenagerů. Jde přitom o opioidová analgetika, zneužívaná i drogově závislými, prodávaná v USA pod obchodními názvy, jako je Demerol, Vicodin, OxyContin či Precocet. Jiná práce z roku 2008 navíc ukázala, že polovina středoškoláků, kteří zneužívají předpisová analgetika, konzumuje současně alkohol a kouří marihuanu.

Dřívější studie také zjistily, že mladí, kteří sportují závodně, konzumují víc alkoholu než ti, kteří závodně nesportují. Stranou zájmu však zatím zůstával vztah sportujících mladých lidí k abúzu opioidových analgetik, ke kterým se dostanou poměrně snadno, protože jim můžou být předepsána proti bolesti při sportovních úrazech, a marihuany.

K nejzávažnějším zjištěním této práce tak patří to, že zhruba 12 % mužů a 8 % mladých žen udalo, že opioidová analgetika bez předpisu lékaře užili v uplynulém roce aspoň jednou. To je daleko častější frekvence než u kokainu, heroinu a anabolických steroidů.

Z hlediska rasy a pohlaví zneužívají tato analgetika více bílí a hispánští středoškolští sportovci než černí nebo sportovkyně. Možným vysvětlením je, že černí středoškolští sportovci chápou sport jako příležitost ke zlepšení svého sociálně-ekonomického statusu.

Pokud jde o jednotlivé sporty, hráči amerického fotbalu konzumovali alkohol, marihuanu nebo předpisová analgetika bez lékařské indikace častěji než jiní sportovci. K alkoholu a marihuaně je může přivádět vrstevnický tlak, posilují však také skupinový pocit „my jsme dobří“. Protože jde o agresivní sport se zraněními, je hráčům často předepisován na bolest např. Vicodin; s vymknutým prstem nebo naraženým stehenním svalem se tak s analgetikem dá pokračovat ve hře. Další výzkum by se proto měl zaměřit na důvody, proč hráči amerického fotbalu užívají analgetika častěji, a popřípadě porovnat vnímaná očekávání ve vrstevnické skupině s užíváním a zneužíváním léků proti bolesti při sportovních úrazech, připomíná autor.

Sebevědomí jako proměnná bylo důležité u dívek. Bez ohledu na sport se ukázalo, že dívky s nižším sebevědomím mají tendenci k abúzu marihuany a předpisových analgetik.

Pro další podobné výzkumy se tak otevírá řada velmi zajímavých témat, například zda a jak se závodním sportováním mladých a abúzem výše uvedených látek souvisí potřeba dosahovat výkonů nebo touha být perfektní.