Drak Lolong

Před pár lety (3. září 2011) byl na filipínském ostrovu Mindanao odchycenobrovský krokodýl mořský (Crocodylus porosus) – místní na něj uspořádali hon poté, co údajně zabil dva lidi. Pod vedením ochranářů se jim ho podařilo dostat živého a přemístit do ekoparku a výzkumného centra v Bunawanu, kde z něj udělali velkou atrakci (a samozřejmě zdroj příjmů). Lolong, jak ho pojmenovali, žil v zajetí bohužel jen nějaké dva roky, než ho sklátila kombinace infekcí a stresu.

Prezentován byl jako největší žijící krokodýl v zajetí – a vyvolal tak diskusi na téma, jaké velikosti vlastně mohou krokodýlové dorůst. Ještě zaživa byl několikrát měřen; velmi přesné měření několika metodami provedli i přední herpetologové.¹⁾ Jak byl tedy Lolong dlouhý? Klasickou metodou (měření páskou uprostřed hřbetní strany těla) vyšla celková délka těla na 6,17 m (a délka lebky na 70 cm); změření vzdálenosti vertikálních kolmic pak dalo délku těla 6,095 m a délku lebky 69,4 cm.

Kromě prostého konstatování, že rozdílné metody měření podávají rozdílné výsledky, však je zde jeden zajímavý moment. Poměr délky lebky k celkové délce těla byl u Lolonga cca 1 : 8,8. Při tom řada autorů vychází z údaje, že tento poměr je 1 : 7 (viz např. Greer²⁾). Ukazuje se tedy, že poměr 1 : 7 platí spíše pro menší a středně velké jedince; u extrémně velkých krokodýlů se ale tělesné proporce mění, více roste ocas a hlava se spíše zaobluje, takže u těch největších bychom měli dostat poměr blízký 1 : 9.

To je podstatné pro odhad velikosti, které mohou krokodýlové mořští dosahovat – z řady exemplářů totiž dnes máme k dispozici jen nekompletní nálezy, často právě lebku. Známo je několik lebek přesahujících 70 cm (tedy větších než Lolong); největší z nich měří 76 cm (pochází z Kambodže a nachází se v pařížském Národním přírodovědném muzeu). Při použití poměru 1 : 9 by tedy celková délka tohoto jedince byla kolem 6,84 m. Z toho plyne, že největší jedinci krokodýla mořského se mohou blížit k 7 metrům délky. Občas se udávají v literatuře i větší rozměry, ale ty pocházejí z neověřených zpráv. Ostatně i naše poslední údaje jsou jen odhadem a Lolong tak zůstává největším zdokumentovaným krokodýlem.

Vedle otázky, jak velcí mohou být krokodýlové, ale vyvstává hned další: proč je tak málo obrovských krokodýlů (tj. přesahujících 6 m)? Jedna z příčin bude mít genetický základ: v minulosti proběhla poměrně drsná selekce velkých krokodýlů (neregulovaný lov nejdříve ze sportu a později hlavně na kůže) a výhodou tak byla spíše menší velikost. Kromě toho se zdá, že pro dosažení optimální rychlosti růstu je zapotřebí dosáhnout optima ve všech aspektech života, což u krokodýla znamená mj. žít v prostředí s optimální teplotou, vhodnými úkryty i vhodnými místy ke slunění, mít stále dostupnou a kvalitní potravu, nebýt stresován sociálně ani v dalších ohledech (např. lovci či znečištěním); o průběhu samotné inkubace ve vajíčku nemluvě. A na závěr ještě jedna poznámka: chybou by bylo domnívat se, že velké velikosti dosahují staří jedinci. Krokodýli sice mohou růst po celý život, většina jejich růstu ale probíhá v prvních 15 až 25 letech, pak už rostou jen zvolna (anebo vůbec, kvůli limitům prostředí). Co tedy nenarostou v mladším věku, už sotva doženou…