Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Syndrom vyhoření a hormony

 |  12. 6. 2014
 |  Vesmír 93, 362, 2014/6

V roce 1985 vyšla monografie prof. Vratislava Schreibera a kolektivu Stres,1) kde je otázka stresu řešena z celého spektra lékařských odborností, včetně psychiatrie. Pojem syndrom vyhoření se v ní však neobjevuje, i když byl popsán americkým psychoanalytikem H. J. Freudenbergerem už v roce 1974. Možná že v té době byla důvodem nezájmu lékařů o tuto diagnózu i tehdejší pracovní atmosféra, kdy jedinců s příznaky prvního stadia počínajícího syndromu vyhoření, tj. s obětavým nadšením pro svou práci, nebylo tak mnoho.

Dnes se pozornost k tomuto syndromu upíná velmi intenzivně, je předmětem řady kongresů, seminářů a dalších odborných setkání nebo např. celého sledu disertačních prací na Masarykově univerzitě v Brně.

Syndrom vyhoření (nebo vyhasnutí, burnout syndrom) je podle Wikipedie psychický stav nebo prožitek vyčerpání, který se vyskytuje zvláště u profesí založených na práci s lidmi nebo alespoň na kontaktu s lidmi a s existující závislostí na jejich hodnocení. Tvoří ho řada příznaků především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální a klíčovou složkou syndromu je emoční a kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.

Vyhoření je důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a realitou, mezi ideály a skutečností. Vyhoření postihuje lidi z pomáhajících profesí, nejčastěji pak lékaře, zdravotní sestry, učitele, psychology, sociální pracovníky, manažery, policisty, programátory, architekty atp., není však proti němu odolná žádná profese. Mezi lékaři je nadprůměrný výskyt syndromu vyhoření mezi úrazovými chirurgy, onkology nebo internisty, na druhém konci s podnormálním výskytem vyhoření jsou obory jako alergologie, endokrinologie nebo revmatologie, o nichž je podle staré lékařské moudrosti známo, že je jejich pacienti v noci nebudí a že ani na jimi léčené nemoci většinou neumírají (zato však se nikdy úplně neuzdravují).

Nyní vidíte 25 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína

O autorovi

Luboslav Stárka

Prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc., (*1930) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK a medicínu na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Zabývá se steroidními hormony. V Endokrinologickém ústavu v Praze založil oddělení steroidních hormonů a v šedesátých až osmdesátých letech byl jeho vedoucím. V letech 1990–2000 byl ředitelem Endokrinologického ústavu. Je členem učené společnosti ČR.
Stárka Luboslav

Doporučujeme

Neandertálský mozek ze zkumavky

Neandertálský mozek ze zkumavky

Jaroslav Petr  |  24. 6. 2018
Vědci vypěstovali v laboratoři miniaturní shluky lidských buněk mozkové tkáně, tzv. organoidy. Ty měly DNA upravenou tak, aby napodobovala DNA...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné