Aktuálně o změnách vegetace nejvyšších poloh

Klimatické scénáře i řada studií a modelů se snaží nastínit předpověď vývoje alpínských biotopů, která obvykle vyznívá více nebo méně pesimisticky. Při určitém zjednodušení lze podle jejich závěrů očekávat u rostlinných společenstev tři způsoby odezvy anebo jejich kombinací:

(1) budou přetrvávat dále v pozměněném prostředí a přizpůsobí se geneticky nebo svou fenotypovou plasticitou,

(2) budou donuceny k postupné migraci do klimaticky příznivějších podmínek,

(3) v extrémním případě vyhynou.

Pokud pomineme předpovědní modely a simulace, jsou tyto teoretické možnosti zatím potvrzovány nebo vyvraceny na základě studií, jež revidují historická data o vegetaci a porovnávají je se současným stavem. Pravděpodobně první recentní prací, která skutečně dokládá druhové změny rostlin v nejvyšších horských polohách Evropy, je komplexní dílo vzniklé v rámci projektu GLORIA (www.gloria.ac.at/europe/). V rámci tohoto rozsáhlého projektu bylo od r. 2001 prováděno pozorování 66 horských vrcholů v 17 pohořích od severu k jihu napříč Evropou. V alpínské oblasti nad hranicí lesa pak týmy školených pracovníků prováděly záznam výskytu druhů cévnatých rostlin na trvalých plochách. Jejich výsledky po 7 letech sledování určitě stojí za bližší popis. Celkově totiž na všech sledovaných vrcholech dohromady během zmíněných 7 let došlo k nárůstu počtu rostlinných druhů o 6 %. Tento souhrnný výsledek vypadá vcelku pozitivně, dokud se nezačneme zabývat detaily. Nárůst počtu druhů byl zaznamenán na 45 vrcholech, pokles na 10 vrcholech a na 11 zůstal jejich počet beze změny. K druhovému obohacení došlo především v boreální a temperátní oblasti, zatímco mediteránním pohořím druhy spíše ubývaly. Změny jsou přičítány migracím rostlinných druhů vzhůru v důsledku klimatických změn (oteplování). Řada druhů si může díky příznivějším teplotám dovolit vystoupat výše, naopak u druhů adaptovaných na větší chlad dochází k extinkci. Což znamená, že pokud bychom měli zvolit způsob odezvy zmíněný v úvodu, pak pro druhy adaptované na chlad platí varianta 3 (extinkce), zatímco pro teplomilnější alpínské druhy platí spíše varianta 2 (migrace vzhůru). Větší přísun druhů do alpínského bezlesí boreálních a temperátních pohoří pravděpodobně souvisí s větší zásobou potenciálních druhů (species pool) schopných kolonizovat tento typ biotopu. Opačný proces, tj. ubývání rostlinných druhů na horských vrcholech jižní Evropy je důsledkem zvýšení teploty a především poklesu celkového úhrnu srážek (aridizace). Bohužel právě pohoří v oblasti mediteránu koncentrují největší zastoupení alpínských endemitů a klimatické změny se jich výrazně dotýkají. Výsledky studie tak potvrdily, že klimatem vyvolané migrace rostlinných druhů vzhůru nemusí jednoznačně vést k vyšší druhové bohatosti v nejvyšších horských polohách. V případě pokračování nastoleného trendu tak dojde k homogenizaci druhové kompozice alpínských společenstev napříč evropskými horskými regiony. Přitom plocha ostrovů alpínského bezlesí se bude zmenšovat. Navíc v případě, že lze průkazně doložit zmíněné posuny ve vegetaci již během 7 let, jsou tyto změny zatraceně rychlé. (DOI: 10.1126/science.1219033)