Malý krok pro rybu, velký pro čtvernožce

V Nunavutu v Kanadě byla v roce 2004 objevena unikátní a nebývale dobře zachovalá devonská zkamenělina, později popsaná jako Tiktaalik roseae (Nature, 2006; DOI: 10.1038/nature04639). Tato zkamenělina společně s dalšími jako Eusthenopteron, Ichthyostega a Acanthostega tvoří nádhernou řadu mezičlánků zobrazující gradualistický vývoj adaptací spojených s přechodem obratlovců z vody na souš, tedy od ryb k prvním čtvernožcům (Tetrapoda), reprezentovaných obojživelníky.

Díky objevu čtyř dalších fragmentárních fosilií Tiktaalika mohl výzkumný tým vedený Neilem H. Shubinem z Chicagské univerzity důkladně otestovat hypotézu „předního náhonu“, která říká, že vodní předchůdci čtvernožců, mezi něž patří i oploutvený Tiktaalik, měli lopatkové pletence výrazně větší než pánevní. K zmohutnění pánevních pletenců a přesunu stabilizační a lokomoční funkce z předních končetin na všechny čtyři podle této hypotézy došlo až po osídlení souše jako adaptace na pohyb v novém typu prostředí. Výše zmíněná studie nicméně naznačuje, že vše mohlo být jinak. Tiktaalik měl pánevní pletenec sice anatomicky podobnější pokročilým lalokoploutvým rybám (Eusthenopteron), ale svou masivností se vyrovná pletenci lopatkovému a odpovídá spíše primitivním obojživelníkům (Ichthyostega a Acanthostega). K zmohutnění pánevního pletence tak patrně došlo už ve vodě a lze ho tedy chápat jako preadaptaci, která mohla být klíčová pro následné osídlení souše. (PNAS, 2013; DOI: 10.1073/pnas.1322559111)