Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

O (krůtách,) myších a lidech

 |  13. 3. 2014
 |  Vesmír 93, 170, 2014/3

Mezi čtenáři Vesmíru by se asi nenašel jediný, který by stále věřil, že děti nosí čáp. Naše přirozená zkušenost nám říká, že jak my sami, tak drtivá většina druhů, které jsou pro nás nějak zajímavé, se rozmnožuje pohlavní cestou. Odborně řečeno, pomocí redukčního dělení meiózy tvoří haploidní pohlavní buňky s polovičním počtem chromozomů, než má mateřský jedinec.

Věnuji tento článek Antonu Markošovi k jeho pětašedesátinám.

Dvě takovéto buňky – gamety – pocházející od dvou jedinců s opačným pohlavím se poté v procesu oplození spojí v zygotu s normálním – diploidním – počtem chromozomů, která se dále vyvíjí v zárodek a po narození v dospělého jedince.1) Tento stav je velmi pravděpodobně původní pro všechny současné eukaryotické organismy (zjednodušeně řečeno: prvoky, rostliny, houby a živočichy) a rozhodně pro všechny mnohobuněčné rostliny a živočichy. Pokud se ale podíváme důkladně, zjistíme, že řada skupin schopnost pohlavního rozmnožování ztratila a rozmnožuje se nepohlavně. Z vývojového hlediska je užitečné rozlišovat odvozenou nepohlavnost, při níž se vyvíjí potomek z pohlavních buněk matky (neboli partenogenezi, kterou se budeme zabývat v tomto článku), a schopnost nepohlavního množení pomocí somatických (tělních) buněk, například pučením či fragmentací těla. Z evolučního hlediska jsou však zajímavější jiné stránky problému – například jestli je potomek dokonalou kopií matky, nebo zda dochází ke spojení dvou různých matčiných pohlavních buněk, a potomek tak nese jiný genotyp než ona. Pokud se jedinec rozmnožuje nepohlavně a k produkci potomků nepotřebuje oplodnění od příslušníka opačného pohlaví, přináší mu to už na první pohled řadu výhod. Především populace takového druhu zdvojí za ideálních podmínek v každé generaci počet svých příslušníků. Nepohlavnost poskytuje druhu také zjevné výhody v kolonizaci nových stanovišť, jeden jedinec dokáže teoreticky kolonizovat celou novou lokalitu. Navíc nemarní zdroje k vyhledávání pohlavních partnerů a neriskuje, že bude během hledání nebo samotného pohlavního aktu sežrán predátorem či infikován parazitem.

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Jan Toman

Mgr. Jan Toman, Ph.D., (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na katedře filosofie a dějin přírodních věd. Zaměřuje se především na makroevoluční jevy, ale svými zájmy se dotýká i řady hraničních oborů včetně astrobiologie. Ve všech oborech svého zájmu se věnuje také popularizaci, je členem redakční rady Vesmíru.
Toman Jan

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...