Jak inertní jsou inertní plyny?

Helium, neon, argon, krypton, xenon a radioaktivní radon jsou označovány jako vzácné nebo inertní plyny. Přívlastek inertní by měl vyjadřovat jejich velmi nízkou reaktivitu nebo přímo chemickou inertnost.

Tento článek věnuji panu profesorovi Zdeňku Hermanovi k jeho narozeninám s poděkováním za vše, co mě naučil, a za podporu a přátelství v osobním životě.

Prvním objeveným vzácným plynem byl argon. Argon tvoří asi 1 % vzduchu v nižších vrstvách zemské atmosféry (0,93 % objemu a 1,28 % hmotnosti) a představuje tak jeho třetí nejzastoupenější složku po dusíku a kyslíku. Už v roce 1784 anglický chemik a fyzik Henry Cavendish objevil, že vzduch obsahuje třetí neznámý plyn, který je ještě méně reaktivnínež dusík. Nicméně jeho identita byla rozpoznána až o více než sto let později (1895), kdy anglický fyzik Lord Rayleigh a skotský chemik William Ramsay argon ze vzduchu izolovali, a mohli tak studovat jeho vlastnosti. Nový prvek se jevil jako chemicky zcela inertní plyn, což vedlo k jeho pojmenování argon – podle řeckého argós (neaktivní, líný).

Ramsay ve výzkumu vzácných plynů pokračoval a v roce 1898 se mu podařilo frakční destilací zkapalněného vzduchu získat další zástupce: krypton (pojmenovaný podle řeckého kryptós – ukrytý), neon (néos – nový) a xenon (xénos – cizinec). Ve stejném roce byl objeven i nejtěžší vzácný plyn, radon. Výzkum radonu se soustředil na jeho radioaktivní vlastnosti, a jeho příslušnost ke vzácným plynům tak byla odhalena až v roce 1904. Helium, nejlehčí ze vzácných plynů, bylo objeveno už v roce 1868 při studiu záření pocházejícího ze Slunce (označení helium je odvozeno od řeckého výrazu pro slunce – helios). Jeho příslušnost ke vzácným plynům byla odhalena až po jeho izolaci na Zemi v roce 1895.