O inteligentním designu

Útlá, věcně však hutná a čtivě napsaná knížka Jiřího Mejsnara, profesora fyziologie UK, obohacuje poněkud překvapivě naše populárně- naučné písemnictví žánrem, který, ač jinde – zejména v anglosaském prostředí – bohatě košacen bouřlivými diskusemi a soudními procesy, je u nás takřka zúplna opomíjen (obligatorní adjektivum neprávem tu, přiznám se, záměrně neužívám). Tímto žánrem je moderní verze vědeckého kreacionismu, koncepce inteligentního designu (ID). Centrálním objektem kritiky zastánců ID je darwinistický rozvrh biologické evoluce a stochasticita mikroevolučních procesů jako presumptivní zdroj biologických inovací, kontrastující s úrovní faktické komplexity vesmíru a projevů života, dokládané různými vědecky relevantními empirickými daty. Rozpor je exponován jako silný argument pro přítomnost vnějšího zdroje komplexity, inteligentního plánu, vnější příčiny dění – v explicitnější verzi pak přímo intervenci inteligentního designéra modulujícího dění světa k obrazu svému.