Amoniak: může se stát náhradní palivo minulosti hlavním palivem budoucnosti?

Ve válečném roce 1942 došlo v Belgii v důsledku nedostatku pohonných hmot k zhroucení veřejné dopravy. V zemi nastal chaos. V listopadu téhož roku dostali inženýři dopravního podniku úkol: co nejrychleji najít náhradní palivo a obnovit veřejnou dopravu. To se stalo v dubnu 1943. Na stovce autobusů se na střeše objevily nádrže s kapalným amoniakem a původní motory byly upraveny tak, aby mohly pracovat s tímto náhradním palivem. Experiment trval jen krátce, ale prokázal, že amoniak může být použit jako palivo ve spalovacích motorech.

Sedmdesát let po této události se o amoniaku znovu začíná uvažovat jako o palivu. Nikoliv však jako o náhražce, ale jako o palivu budoucnosti. Amoniak získává převahu nad vodíkem, který byl dlouho diskutovaný jakožto palivo budoucnosti v hypotetickém „vodíkovém hospodářství“. Amoniak má jako palivo řadu atraktivních vlastností. Při jeho hoření nevzniká oxid uhličitý, snadno se ukládá a přepravuje a lze k tomu využít existující infrastruktury skladovacích nádrží, přepravních lodí a potrubí.

Čpavek jako palivo však také není bez problémů. Suroviny jsou sice levné, vzdušný dusík a voda, ale průmyslová výroba spotřebuje hodně energie a motory by musely být upraveny pro provoz na čistý amoniak. Na závadu je jeho vysoká toxicita. Ale zájem o nové výrobní procesy, které využívají obnovitelné zdroje energie, stále roste. V případě úspěchu by mohl amoniak tvořit zárodek nízkouhlíkového hospodářství. Cesta k nízkouhlíkové budoucnosti nebude jednoduchá, ale amoniak by mohl být její součástí. (nh3fuelassociation.org/2013/08/28/new-scientist-look-to-the-past-for-the-fel-of-the-future)