SPOLEČENSKÉ VĚDY • Petr Houdek

ANTROPOLOGIE

Za důvěru k druhým může šířka

Nikoliv však obvodu pasu, ale ta zeměpisná. Stephen H. T. Le z Hokkaidské univerzity chtěl zjistit, proč obyvatelé některých zemí téměř bezmezně věří i cizím lidem a ochotně jim pomáhají, v konverzaci jsou otevření a tamní firmy se neobávají, že by je dodavatelé či odběratelé obrali, zatímco v jiných státech panuje obezřetnost, tajnůstkářství a spoléhání hlavně na rodinu a blízké. Ač vztah k druhým ovlivňuje mimořádný počet faktorů, Le si povšiml jedné velmi silné korelace: ukazatele důvěřivosti jednotlivých národních kultur rostou spolu se vzdáleností od rovníku. Závislost, formující se nejspíše již od úsvitu lidských společenství, podporuje hned několik mechanismů.

Předně čím blíže k severnímu či jižnímu pólu, tím slabší infekční či parazitární nákaze tamní obyvatelé čelí. Zdá se, že v oblastech s vyšší prevalencí chorob jsou lidská společenstva spíše uzavřená a cizí vandrovníky berou jako možné zdroje nákazy. Stejně tak platí, že poblíž rovníku je celková biologická variabilita obrovská, což dává místním možnost užít širokou paletu způsobů jejího využívání, historicky se proto v tropech objevuje i vysoká etnická a jazyková variabilita. Velké množství kulturních zvyků, morálních a náboženských příkazů či tabu také může snižovat ochotu vyjít vstříc cizincům či s nimi obchodovat. Le ve své analýze zvážil i mnoho dalších proměnných a vztahů mezi nimi (třeba nemocnost může omezovat růst hospodářství, ale naopak slabé hospodářství může přispívat k vyšší nemocnosti), a přesto dokázal, že zeměpisná šířka i dnes ovlivňuje etnocentrismus, kvalitu národních institucí či úroveň bohatství, a tyto faktory pak i obecnou mezilidskou důvěru.

Cross-Cultural Research 47, 388–414, 2013/4

DEMOGRAFIE

Mohl za rozvoj Evropy mor?

Většina obyvatel Evropy, a nejen jí, žila historicky vždy na hranici bídy. I když byly někdy objeveny nové technologie či zdroje, následný růst populace hojnost rychle rozmělnil mezi více hladových krků. Lidstvo se tak nikdy nemělo vymanit z chudoby, předvídal slavně již Thomas R. Malthus. Od malthusiánské pasti jsme však na hony vzdáleni. Co umožnilo rapidní zlepšení průměrných životních podmínek? Nico Voigtländer a Hans-Joachim Voth nejprve ukázali, že růst bohatství na obyvatele obvykle předchází demografický předěl. V zemi začne klesat porodnost, nato roste produktivita jednotlivých lidí a namísto stoupajícího počtu obyvatel přichází vyšší průměrný blahobyt. Co ale předěl odstartuje, není vždy patrné. Dle Voigtländera a Votha to byl v Evropě 14. století nejspíše mor, který vyvraždil třetinu až polovinu populace. Vzniklý nedostatek pracovní síly a přebytek zemědělské půdy podnítil rozvoj živočišné výroby místo dosavadní rostlinné.

V péči o dobytek vynikaly spíše ženy, jejichž pracovní vyhlídky se proto výrazně zlepšily (pole obvykle museli obdělávat muži, jelikož ženy by pluh fyzicky nezvládly). S povoláním děvečky se pak pojil slib celibátu, dívka se po dobu služby nesměla vdát, a tedy ani rodit. Věk vstupu do manželství se začal zvyšovat a klesal počet dětí na ženu. Rozšíření velkochovu dobytka pro maso, vlnu či mléko podnítilo i rozvoj řemesel a vznik technických inovací. Černá smrt tak připravila půdu pro pozdější nástup protestantismu, růst vzdělanosti a následně i průmyslovou revoluci, která definitivně zvrátila temné malthusiánské vize.

American Economic Review 103, 2227–2264, 2013/6

SOCIOLOGIE

Dopad neštěstí na neštěstí

Neštěstí, jak známo z českého přísloví, nechodí nikdy samo. Sotiris Vandoros s kolegy z Londýnské školy ekonomických a politických věd si na jeho ověření vybrali Řecko. Země byla v průběhu světové finanční krize donucena pod hrozbou bankrotu snížit své zadlužení. Nápravná opatření masivně zvýšila nezaměstnanost, postupně rostly mnohé daně i poplatky, naopak sociální dávky musely být osekány. Na Řeky dopadl smutek a obavy z nejisté budoucnosti. Vandoros s kolegy přemýšleli o tom, že období celonárodního stresu nutně změní chování lidí − budou unavenější, napjatější, plni nejistoty – a to se musí někde projevit. Za „někde“ byly vybrány silnice.

Je již dlouho známo, že dramatické životní události ovlivní styl řízení. Při rozvodu vzroste pravděpodobnost, že se člověk nabourá. Stejný vliv má i vážné onemocnění partnera. Působení vzteku, ať už způsobeného čímkoliv, či nevyspalosti na styl jízdy asi není třeba rozvádět. Emoce jednoduše odvedou pozornost ze silnice. Data o nehodách v Řecku za léta 2010 a 2011 potvrdila, že kdykoliv bylo zveřejněno nějaké vládní úsporné opatření, vzrostl příští den počet nesmrtelných nehod o 9 % a v dalším dni o 8 %, v následujících dnech se již efekt vytratil. Zprávy vyvolávaly akutní obavy o finanční zajištění, o práci či sociální status a Řekové okamžitě reagovali nejistou či agresivnější jízdou. Efekt je robustní, uvědomíme-li si, že s klesající ekonomikou se nutně pojí slabší doprava (sníží se potřeba transportu materiálu, výrobků či zboží) a s poklesem příjmů domácností by se také dalo spíše očekávat, že si lidé častěji zvolí k přepravě bezpečnější hromadnou dopravu.

Risk Analysis, on-line, doi: 10.1111/risa.12123