O pomalém a rychlém myšlení

Název knihy nositele Nobelovy ceny za ekonomii (za objevy v procesu rozhodování spolu s A. Twerskym) a významného profesora psychologie na Princetonské univerzitě Myšlení rychlé a pomalé je poněkud zavádějící. Kniha není ryze psychologickou monografií, ale je to spíše dobře promyšlený příspěvek psychologie také k problémům ekonomie, ale i politologie a k dalším vědním oborům, v nichž je vhodné, jak píše autor, „poskytnout lidem rozsáhlejší a přesnější jazyk pro diskuse, a tím zlepšit jejich schopnost identifikovat a pochopit omyly v úsudcích a rozhodnutích u ostatních a nakonec i u nich samých“.

Přesto je to v první řadě psychologická studie s bohatým obsahem a velkou šíří záběru a aplikace. Nejde tu jen o téma myšlení v obecně psychologickém smyslu, i když fenomén myšlení představuje obsahovou osu celého díla. Výraz „pomalé a rychlé myšlení“ je jen jiným pojmenováním pro intuitivní a diskurzivní druh myšlení. Neméně slavný americký Kahnemanův kolega v tomtéž smyslu psal o intuitivním a analytickém myšlení: o prvním soudil, že „nepostupuje v jasně vymezených krocích“, má tendenci „implicitně pojmout problém najednou“ a „opírá se o dobrou znalost příslušného vědního oboru a jeho struktury, což dává myslícímu subjektu možnost skoků“; oba druhy myšlení se však doplňují (J. S. Bruner, 1963, čes. 1964). Jiní autoři mají pro oba tyto druhy myšlení jako procesu řešení problémů a rozhodování nepřesné názvy emocionální a logické myšlení.