Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Původ rakoviny

 |  5. 9. 2013
 |  Vesmír 92, 478, 2013/9

Rakovina je zvláštní nemoc. Bez jakýchkoliv příznaků, zničehonic, se naše vlastní buňky vzbouří. Nekontrolovaně se rozmnoží a vytvoří novotvar, kterého si často všimneme, až když začne bránit normálním tělesným funkcím. Rakovinné buňky kolonizují naše tělo a vzpírají se jakékoliv kontrole.

Přes všechny jednoznačné úspěchy přípomíná léčba rakoviny i v 21. století spíše vymítání ďábla – odříznout všechny zasažené tkáně, otrávit tělo jedy či nebezpečným zářením a doufat, že nádor zemře dříve než pacient. Často zůstává v našem těle záškodnická guerilla připravená znovu rozdmýchat buněčnou vzpouru.

K temným asociacím spojeným s rakovinou je nutné přidat další stinnou stránku. Přes intenzivní bádání posledních desetiletí jsou počáteční změny, umožňující nekontrolovaný růst a zhoubné bujení buněk, stále nejasné. To má nejméně dva důvody. Jednak je nutné si uvědomit, že rakovina je označení pro řadu různých typů zhoubných bujení v nejrůznějších tkáních a orgánech. Typy nádorů se od sebe výrazně liší a i příčiny jejich vzniku jsou různé. Druhý důvod je, že skoro vždy zjistíme rakovinu až v poměrně pokročilém stadiu, kdy se nádor už rozrostl. Zjistit, jak to všechno začalo, se podobá snaze vydedukovat z trosek letadla, proč spadlo.

První vědecké teorie o vzniku rakoviny se objevily v době, kdy DNA a geny nebyly známy. Tehdejší badatelé pokládali rakovinu za důsledek asymetrického dělení jádra. Na sklonku 19. století si německý biolog David von Hansemann všiml, že se většina buněk v rakovinných tkáních dělí podstatně chaotičtějším způsobem než buňky zdravé. Zatímco zdravé buňky vytvářely spořádané řady „barevných tělísek“ (chromozomy, dnes „nositelé dědičné informace“, dříve „dobře barvitelné buněčné útvary neznámé funkce“) a dělily je na přesné poloviny, z nichž každá dceřiná buňka obdržela jednu, v rakovinných buňkách byly chromozomy často neuspořádané a dceřiné buňky většinou zdědily „odlišné porce“ (obr. 1).

Nyní vidíte 15 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie

O autorovi

Zuzana Storchová

Prof. Zuzana Storchová, Ph.D., (*1970) v roce 1989 obsadila 17. až 20. místo biologické olympiády. Vystudovala PřF UK Praha. Po doktorandském studiu u Vladimíra Vondrejse zamířila na dva roky do Curychu, kde se věnovala studiu postreplikativních oprav DNA. Od roku 2001 do roku 2007 pracovala na Dana Farber Cancer Institute/Harvard Medical School v Bostonu na projektu zaměřeném na studium polyploidie v kvasinkách. Od r. 2008 vede pracovní skupinu v Ústavu Maxe Plancka pro biochemii v Martinsriedu u Mnichova. Její skupina studuje vliv abnormálního počtu chromozomů na lidské buňky. V roce 2016 byla jmenována profesorkou molekulární genetiky na Technické univerzitě v Kaiserslauternu.

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné