Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Původ rakoviny

 |  5. 9. 2013
 |  Vesmír 92, 478, 2013/9

Rakovina je zvláštní nemoc. Bez jakýchkoliv příznaků, zničehonic, se naše vlastní buňky vzbouří. Nekontrolovaně se rozmnoží a vytvoří novotvar, kterého si často všimneme, až když začne bránit normálním tělesným funkcím. Rakovinné buňky kolonizují naše tělo a vzpírají se jakékoliv kontrole.

Přes všechny jednoznačné úspěchy přípomíná léčba rakoviny i v 21. století spíše vymítání ďábla – odříznout všechny zasažené tkáně, otrávit tělo jedy či nebezpečným zářením a doufat, že nádor zemře dříve než pacient. Často zůstává v našem těle záškodnická guerilla připravená znovu rozdmýchat buněčnou vzpouru.

K temným asociacím spojeným s rakovinou je nutné přidat další stinnou stránku. Přes intenzivní bádání posledních desetiletí jsou počáteční změny, umožňující nekontrolovaný růst a zhoubné bujení buněk, stále nejasné. To má nejméně dva důvody. Jednak je nutné si uvědomit, že rakovina je označení pro řadu různých typů zhoubných bujení v nejrůznějších tkáních a orgánech. Typy nádorů se od sebe výrazně liší a i příčiny jejich vzniku jsou různé. Druhý důvod je, že skoro vždy zjistíme rakovinu až v poměrně pokročilém stadiu, kdy se nádor už rozrostl. Zjistit, jak to všechno začalo, se podobá snaze vydedukovat z trosek letadla, proč spadlo.

První vědecké teorie o vzniku rakoviny se objevily v době, kdy DNA a geny nebyly známy. Tehdejší badatelé pokládali rakovinu za důsledek asymetrického dělení jádra. Na sklonku 19. století si německý biolog David von Hansemann všiml, že se většina buněk v rakovinných tkáních dělí podstatně chaotičtějším způsobem než buňky zdravé. Zatímco zdravé buňky vytvářely spořádané řady „barevných tělísek“ (chromozomy, dnes „nositelé dědičné informace“, dříve „dobře barvitelné buněčné útvary neznámé funkce“) a dělily je na přesné poloviny, z nichž každá dceřiná buňka obdržela jednu, v rakovinných buňkách byly chromozomy často neuspořádané a dceřiné buňky většinou zdědily „odlišné porce“ (obr. 1).

Nyní vidíte 15 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie

O autorovi

Zuzana Storchová

Prof. Zuzana Storchová, Ph.D., (*1970) v roce 1989 obsadila 17. až 20. místo biologické olympiády. Vystudovala PřF UK Praha. Po doktorandském studiu u Vladimíra Vondrejse zamířila na dva roky do Curychu, kde se věnovala studiu postreplikativních oprav DNA. Od roku 2001 do roku 2007 pracovala na Dana Farber Cancer Institute/Harvard Medical School v Bostonu na projektu zaměřeném na studium polyploidie v kvasinkách. Od r. 2008 vede pracovní skupinu v Ústavu Maxe Plancka pro biochemii v Martinsriedu u Mnichova. Její skupina studuje vliv abnormálního počtu chromozomů na lidské buňky. V roce 2016 byla jmenována profesorkou molekulární genetiky na Technické univerzitě v Kaiserslauternu.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...