Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024

Aktuální číslo:

2024/7

Téma měsíce:

Čich

Obálka čísla

Původ rakoviny

 |  5. 9. 2013
 |  Vesmír 92, 478, 2013/9

Rakovina je zvláštní nemoc. Bez jakýchkoliv příznaků, zničehonic, se naše vlastní buňky vzbouří. Nekontrolovaně se rozmnoží a vytvoří novotvar, kterého si často všimneme, až když začne bránit normálním tělesným funkcím. Rakovinné buňky kolonizují naše tělo a vzpírají se jakékoliv kontrole.

Přes všechny jednoznačné úspěchy přípomíná léčba rakoviny i v 21. století spíše vymítání ďábla – odříznout všechny zasažené tkáně, otrávit tělo jedy či nebezpečným zářením a doufat, že nádor zemře dříve než pacient. Často zůstává v našem těle záškodnická guerilla připravená znovu rozdmýchat buněčnou vzpouru.

K temným asociacím spojeným s rakovinou je nutné přidat další stinnou stránku. Přes intenzivní bádání posledních desetiletí jsou počáteční změny, umožňující nekontrolovaný růst a zhoubné bujení buněk, stále nejasné. To má nejméně dva důvody. Jednak je nutné si uvědomit, že rakovina je označení pro řadu různých typů zhoubných bujení v nejrůznějších tkáních a orgánech. Typy nádorů se od sebe výrazně liší a i příčiny jejich vzniku jsou různé. Druhý důvod je, že skoro vždy zjistíme rakovinu až v poměrně pokročilém stadiu, kdy se nádor už rozrostl. Zjistit, jak to všechno začalo, se podobá snaze vydedukovat z trosek letadla, proč spadlo.

První vědecké teorie o vzniku rakoviny se objevily v době, kdy DNA a geny nebyly známy. Tehdejší badatelé pokládali rakovinu za důsledek asymetrického dělení jádra. Na sklonku 19. století si německý biolog David von Hansemann všiml, že se většina buněk v rakovinných tkáních dělí podstatně chaotičtějším způsobem než buňky zdravé. Zatímco zdravé buňky vytvářely spořádané řady „barevných tělísek“ (chromozomy, dnes „nositelé dědičné informace“, dříve „dobře barvitelné buněčné útvary neznámé funkce“) a dělily je na přesné poloviny, z nichž každá dceřiná buňka obdržela jednu, v rakovinných buňkách byly chromozomy často neuspořádané a dceřiné buňky většinou zdědily „odlišné porce“ (obr. 1).

Nyní vidíte 15 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie

O autorovi

Zuzana Storchová

Prof. Zuzana Storchová, Ph.D., (*1970) v roce 1989 obsadila 17. až 20. místo biologické olympiády. Vystudovala PřF UK Praha. Po doktorandském studiu u Vladimíra Vondrejse zamířila na dva roky do Curychu, kde se věnovala studiu postreplikativních oprav DNA. Od roku 2001 do roku 2007 pracovala na Dana Farber Cancer Institute/Harvard Medical School v Bostonu na projektu zaměřeném na studium polyploidie v kvasinkách. Od r. 2008 vede pracovní skupinu v Ústavu Maxe Plancka pro biochemii v Martinsriedu u Mnichova. Její skupina studuje vliv abnormálního počtu chromozomů na lidské buňky. V roce 2016 byla jmenována profesorkou molekulární genetiky na Technické univerzitě v Kaiserslauternu.

Doporučujeme

Algoritmy pro zdraví

Algoritmy pro zdraví

Ondřej Vrtiška  |  8. 7. 2024
Umělá inteligence proniká do medicíny a v následujících letech ji nejspíš významně promění. Regina Barzilay z MIT má pro vývoj nástrojů...
Mají savci feromony?

Mají savci feromony?

Pavel Stopka  |  8. 7. 2024
Chemická komunikace je způsob předávání a rozpoznávání látek, jímž živočichové získávají informace o jiných jedincích, o jejich pohlaví a věku, o...
Jak funguje moderní speleologie

Jak funguje moderní speleologie uzamčeno

Michal Filippi, Jan Sirotek  |  8. 7. 2024
Přesně před 150 lety byla na prodej Mamutí jeskyně. Systém, který do té doby sloužil jako místo pro těžbu ledku z guana, byl k mání za pouhých...